čtvrtek 11. září 2014

Pozdně letní barvení

třezalka, brusinky, jeřabiny a houby různých druhů, to všechno může za tuto paletu, vlna je merino

To co jsem nestihla během léta, hravě doháním poslední týdny. "Vařím" barvy každý den. Stále je z čeho a vychází mi překrásné a vytoužené odstíny. Například oranžová. Miluji oranžovou. Celá léta závidím ostatním barvířkám, jak se jim daří, zatímco já mám pořád pouze sytě žlutou. Nakoupila jsem kvůli tomu hromadu jiřin, ale letos se jim v mokrém létě vůbec nechtělo kvést. A najednou mám oranžovou úplně z jiného zdroje. Stačilo pár žlutých květů afrikánů a do toho přidat několik červených houbiček a oranžová je na světě.



Vůbec jsem se nezatěžovala nějakými recepty. Začala jsem míchat zbytky barev, jak mi hrnce přišly pod ruku. Žluté, žlutohnědé, meruňkové i oranžové odstíny se tvořily skoro samy. 


Další oranžovou jsem získala opět náhodou. Přesazovala jsem rebarboru. Letos měla parádní kořenový systém, a tak mi nebylo líto velkou část pokrájet a uvařit pro barvení.



Parádní barvička! A vyvářela jsem nadvakrát, tolik barviva kořeny ukrývaly.


 Také aronie - temnoplodec přišla ještě jednou do hrnce. Posledně měla barvu červeného vína, nyní měla lázeň nádhernou barvu inkoustu. Do vlny to sice tolik neproniklo, ale i tak se podařila krásná fialová (zatím schne, nafotím příště).



 Myslím, že nakonec můžu být spokojená. I když mi mnoho rostlin uniklo, třeba bezinky, než jsem se rozkoukala, zbaštili ptáci, vlny i bavlny mám nakonec obarveno dostatek. Rozhodně to nebude jen pro dlouhé večery této zimy.

jen zlomek toho, co se barvilo; v lázni byla i valaška a charollais