úterý 9. září 2014

Tkalcovské slavnosti ve Strmilově


Překrásný slunný den, babská jízda s jedním mírně znuděným řidičem + následující zážitek = skvěle strávená sobota. Na plakátek Tkalcovských slavností jsem narazila úplně náhodou a vzala to jako příležitost konečně se do Strmilova a tkalcovny rodiny Kubákových vypravit.

Jindřichohradecko bývalo plné textilního průmyslu ještě v dobách mého dětství i mládí. Mamka pracovala v Jitce Otín, jedna teta dojížděla do Otavanu Nová Bystřice a další teta do Strmilova také za prací v textilce. Sice ne do tkalcovny, ale do pletárny, i tak je Strmilov v mé mysli spojen s textilem, i když jsem tam nikdy nebyla.


Snad se na mě strmilovští neurazí, ale na městečku je vidět, že textilky po okolí skončily a rozmach turistického ruchu sem nedorazil v takové míře jako k nám. I k hranicím už to mají místní dále a kde není práce, nejsou peníze.
Je to malebné místo. Miluji kopcovitou krajinu, na kterou jsem si navykla v dětství. Ráno nás Strmilov vítal v mlžném oparu, ze kterého trčela kostelní věž. Bylo to pěkné. Tkalcovna rodiny Kubáků je hned na okraji, nebloudili jsme. A vedla nás i zaparkovaná auta a první návštěvníci.


Dvůr byl plný řemeslníků. A jakých řemeslníků! Většina z nich jsou tzv. "Nositelé lidových tradic". Takový titul si člověk musí zasloužit. Vším co dělá a jak se k tomu staví. Dvůr byl také plný návštěvníků, takže ne vždy se dalo přes davy fotit. Přesto se mi ale něco z toho podařilo, tak pojďte nakouknout pod šikovné ruce.

Paní Lenka Limová - u ní jsme se zdrželi nejdéle. Kromě předení předváděla hlavně krosienky, což je něco, co se ještě určitě hodlám naučit.Že se technikou krosienky zhotovují šály jsem věděla, ale sukně nebo šaty, to mě překvapilo.


Tady nám paní Limová předvádí vytváření károvaného vzoru.

A tady je zmíněná sukně, ze které byla úplně na větvi moje sestra :-) Kdyby mohla, tak se do ní hned navleče.

Základy krosienkování umím, ale krajkový vzor je pro mě záhada. To bych ještě ráda zvládla.

Další krásné šály... Jestli se chcete o práci paní Limové dozvědět víc, navštivte její stránky
Je i na FB.


Paní Hana Buchtelová měla před svým stánkem s tkanými výrobky tak plno, že jsem jen stěží našla okamžik pro fotku. Zato jsem si odsud odnášela cenné informace i zakoupené prostírání.

V prostírkách paní Buchtelové jsou zatkané lidové techniky, které se nikdy neokoukají. Mám ráda režnou barvu lněného plátna, jemnou barevnost vytkaných vzorů i jejich střízlivost (nepřeplácanost).
Prostě čistá krása.


A z textilních technik ještě paní Dana Vařilová, kterou jsem vám tu už párkrát představila v reportážích z jiných slavností. Její krásné ručně vytvořené oděvy (skutečně od surové vlny, přes spřádání, tkaní a paličkování po ruční barvení přírodními barvivy) pak mohli návštěvníci také obdivovat na módní přehlídce, která se odehrála na dvoře tkalcovny.



Přes tlačenici jsem pohužel nezaznamenala autorku těhle překrásných figurek z kukuřičného šustí.

Zato nad úžasnými koši Zuzany Tilajcsikové jsme stály snad půl hodiny a měly pocit, že by se nám hodily snad všechny. Na dřevo ke krbu, na vlnu, na klubíčka, ... Ach jo! Jak jen může člověk odolat takové nádheře? Zašla jsem nahlédnout do obchůdku na Fler, ale tam bylo vyprodáno.


Pan Kubák osobně nás provedl svým muzeem tkalcovství a zasvěceně i zajímavě mluvil o všem kolem jejich tkalcovny i tkaní. Ale to zas příště. A pokud se vám zdá fotek málo, ZDE na stránkách Jindřichohradeckého denníku je jich víc. Dokonce je tam zachyceno i to naše hloubání nad koši :-)