neděle 7. září 2014

Uplynulé dva týdny...

Stále pilně sbírám květy jiřin pro barvení
... byly opravdu hektické. Doma i na zahradě bylo nutné udělat spoustu práce, do toho se narodili další králíčci, kozel Oskar se "oparfémoval" a začal prohánět kozule, z lesa na nás "halekaly" tisíce hub a vyzývaly ke sběru, barvířské rostliny znovu obrazily a k tomu se sešly hned tři víkendové akce, které jsem si nemohla nechat ujít. Občas jsem byla schopná i zmáčknout spoušť, tak to vezmu pěkně popořádku.



Evelína Králíková si zřejmě uvědomila, že jejím údělem je přivádět na svět potomstvo, protože tentokrát to proběhlo bez komplikací. Králíčků bylo ve vrhu pět, ale jedno slabší chuďátko se nějak v honbě za potravou  zamotalo do máminých poctivě natrhaných chlupů a než jsme ho objevili, bylo po něm. Zbylí čtyři jsou tak čilí, že je třeba je také hlídat. Nevěřila bych, jak rychle se dokážou vymrštit z hnízda v okamžiku, kdy zaznamenají na blízku mámu. Jeden z nich dokázal skočit i do poměrně vysoké misky jako do bazénu. Naštěstí jsme byli poblíž a slyšeli ho. Přestože dospělí nevydají hlásku, prckové piští z plných plic. Obzvlášť když se koupou v bazénku.


třídenní drobečci se začínají ochmýřovat

Starší potomstvo už narostlo. Většinu jejich objemu ale tvoří vlna. Skoro by se už dala stříhat. Zůstali mazliví, tedy, nechají se hladit a neutíkají. Tak doufám, že to tak zůstane. Už taky vím, že je to jeden sameček a dvě samičky, tak je bude nutné rozdělit.
jejich starší sourozenci už připomínají pankáče

Zmínila jsem houby. Nebudu nudit tím, co všechno roste. Bude to asi všude stejné. Musím ale říct, že tohle jsem ještě nezažila. Chodíme nevšímavě kolem všeho toho, co bychom jindy jistojistě sebrali. Kličkujeme mezi hromadou hub, které rostou úplně ze všeho v okolí. Např. jdu dojit kozule a u branky nacházím tři nádherné kozáky, co tam ještě včera nebyly. Sběračské pudy zděděné v genech po předcích mě nutí se ohnout, ale dostanu vynadáno, proč to proboha pořád sbírám :-(
Manžel si na procházce lesem vybírá jen ty nejkrásnější kousky jedlých a já sbírám to, co by mohlo barvit. Neznám tyhle houby podle jmen, orientuju se podle spodku kloboučků. Pokud mají barvu, seberu je.
Roztřídila jsem si je do tří skupin. V prvním hrnci se vařily houby zbarvené do tmavých odstínů hnědé.


Ve druhém hrnci skončily houby se světle hnědými nebo oranžovými spodky. Většinou to byly takové ty nepravé lišky, kterých rostlo v mechu neuvěřitelně moc.

A ve třetím hrnci skončily červené houbičky. Těch bylo pomálu. Myslím, že je na ně ještě moc horko. Přesto jsem dostala pěknou červenou barvu a bavlna se zbarvila do růžova.


Výsledky se ještě dnes sušily, takže si na ně budete muset trochu počkat.

Po chvilkách také pletu z merina naší Matyldy. Je to skvělá vlna, jsem ráda, že jsem Matyldu k valaškám přibrala. Kombinuji přírodně bílou s vlnou obarvenou borůvkami a květy jiřin. Svetr si vymýšlím za pochodu a stále ještě na něj nemám úplně napředeno, takže vlastně ještě ani nevím, jaká bude jeho definitivní podoba.


Od tenké na svetry si odbíhám k silné kobercové přízi. To když je pěkně, sednu si venku na sluníčko s vřetánkem a spřádám tu silnou a nadýchanou vlněnou přízi z ruliček a pak zase tenkou pevnou česanou přízi z rovings (budu pro to muset vymyslet čeký název). Česance i oba typy příze jsou vidět na ošatce. Barva je loňská ořechová.


To je letem světem zatím pro dnešek všechno. Ostatní zážitky vydají na samostatné články, takže příště bude něco ze setkání s řemesly. Přeji hezký den!