pondělí 8. září 2014

V kupecké osadě mezi řemeslníky

Pivovarská zahrada v Českém Krumlově

Nějakou dobu, co objíždím jako divák všelijaká setkání a akce s řemesly a řemeslníky, přemýšlím, jaké by to asi bylo z druhé strany. Dosud jsem nenašla odvahu, protože jsem spíš introvert a jakékoliv vystavování se je mi více nepříjemné než příjemné. Najednou jsem ale byla oslovena a to, že se dostanu mezi lidi stejně "postižené", znělo hodně lákavě. A tak jsem kývla. Trochu bez rozmyslu. Mailík s bližšími informacemi k organizaci se někde zatoulal, tak teprve pár dní před jsem věděla přesně, co se chystá. No páni! Co budu předvádět jsem věděla a byla jsem připravená. Ale v čem - to mě zaskočilo. Na přípravu středověkého kostýmu už bylo pozdě. A tak jsme byly se sestrou, která mě doprovázela, jediný civil mezi řemeslníky z doby keltské po středověk. Nakonec to ale vůbec nevadilo. Nám ani návštěvníkům.


Počasí bylo aprílové. Chvílemi se někdo nahoře rozhodl vylít na nás celou konev a za pár hodin jsme se zase téměř pekli. O to víc jsem si vážila setkání s lidmi, kteří se nenechali lijákem odradit a s opravdovým zájmem se schovaní jen pod deštníkem vyptávali na všechno kolem vlny a jejího zpracování. Hodně lidí obdivovalo barvy vykouzlené přírodou. Však se také mohli hned vedle u barvířek podívat, jak se to dělá.


Pánové i maminky s dětmi obdivovali moje pracovní nástroje. Kolovrat na žebříčku zájmů vedl, mnozí si ho i vyzkoušeli. A pak také motovidlo, to se ukazovalo manželům, aby věděli pravý význam toho slova. Spousta návštěvníků nám říkalo že tohle nebo támhleto mají na půdě, ani nevěděli, k čemu to slouží. Hmm, tak to já ani sestra nic takového na naší půdě nenašly a musely si to všechno koupit :-(

Velký zájem  o předení (snad proto, že se nestydí) měly děti. Dávala jsem jim točit vřetánko a i mrňouskové si upředli kousek příze na náramek a spokojeně si ho odnášeli na památku.

Den nám strašně rychle utekl, protože u nás pořád někdo byl. Lidé si povídali, starší vzpomínali, jak se předlo ještě za jejich dětství, probíraly se alergie a kousavost vlny. Potvrdilo se mi, že v lidech vězí předsudky, získané zkušeností s jediným svetrem. Že lidé neví nic o tom, kolik druhů vlny z oveček existuje. Já se zase dozvěděla, jak báječné je spát pod vlněnou přikrývkou, což byl popud k jejímu zakoupení. Nestačily jsme se ani podívat, co se děje na ostatních stanovištích. Sestra pouze vyfotila několik záběrů a musely jsme se rozloučit. Nemám ani fotku našeho přístřešku, ačkoliv si nás lidi fotili  i natáčeli hojně. V paměti mi tenhle zážitek ale vydrží dlouho.

Tak ještě pár obrázků z krumlovského Krumbenowe...
Oblíbené stanoviště pro kluky - předváděl se tu v akci bojovník
 
Tkalcem vlastnoručně zhotovený vertikální stav

Záda asi dostávají zabrat
Sousedky barvířky v dobových kostýmech

A módní přehlídka na druhém konci kupecké osady

Domů jsem odjížděla s pocitem vydařeného dne. A ještě jedno pozitivum tohle setkání s lidmi mělo. Kašmírová šála z kozy Dorotky měla takový úspěch, že si ji mnozí (i cizinci) chtěli koupit. Samozřejmě nebyla na prodej, ale manžel byl u toho a myslím, že přestal v Dorotě vidět darmožrouta, ze kterého je jediný užitek, těch pohopouhých dvacet deka kašmíru za rok. Myslím, že jí to zachránilo život.