středa 10. září 2014

V muzeu tkalcovství


 Dnes jen obrazem. Slovy bych neuměla popsat celou historii tohoto místa a rodu Kubáků ze Strmilova, u nichž se řemeslo dědí z pokolení na pokolení. Zajeďte si tam a poslechněte si zanícené vyprávění p. Kubáka osobně. Je na svou tkalcovnu právem hrdý.

Co mi bylo v jeho výkladu velmi sympatické a s čím se ztotožňuji jsou jeho zásady nebo filozofie, s jakou řemeslo udržuje. Sází na kvalitu, využívá stoprocentně přírodní materiály - vlna, len, bavlna, snaží se vyrábět pokud možno z místních zdrojů, kterých se nedotýká chemie.



Hodinovou prohlídku využilo na slavnosti spousta lidí, takže se přes ně nedalo moc fotit. Mě ale stejně nejvíc zajímaly detaily strojů, pomůcek a tkanin. Dýchaly z nich časy, kdy ještě řemeslo mělo zlaté dno.
















 Hezký den :-)

1 komentář:

  1. Kilometry, setki tysięcy kilometrów nici. Aż trudno sobie wyobrazić, w ile kilometrów na co dzień jesteśmy odziani, bo przecież zapomina się, jak powstaje tkanina, nawet ta przemysłowa, tkana maszynowo.
    To bardzo fajne, móc zatrzymać się na chwilę w takim miejscu, popatrzeć i zdać sobie sprawę z ogromu pracy. :-)

    OdpovědětVymazat