pondělí 27. října 2014

Mám ráda ten okamžik...


... kdy se tkanina po přestřižení osnovy uvolní a ze zbožového válce se kousek po kousku rozvinuje do své úplné krásy. Tentokrát to bylo s překvapením, protože v pořadí třetí vlněný koberec byl na stavu téměř půl roku a práce na něm pokračovala jen tehdy, když jsem byla schopná připříst trochu další příze. Nakonec jsem zapomněla, jak byl utkaný na začátku i kam jsem si to vlastně poznamenala.
Tak to už nikdy více! Nezačnu tkát, dokud nebudu mít dost napředeno, a spolu s poznámkami budu muset schovávat i fotodokumentaci. Jinak všechny moje výrobky budou mít jiný konec než začátek a za umělecký záměr to jen těžko schovám. Že se na svou paměť spoléhat nemůžu jsem si potvrdila už mockrát a i tady mě zradila.



Na druhou stranu se mi znovu potvrdilo, jak spolu přírodní barvy všechny pěkně ladí a vzájemně se doplňují. Bylo celkem jedno, co jsem si zrovna připředla, stačilo trochu kontrastu.

Takže poučení na závěr:
  • měj dost materiálu (dvakrát měř a jednou řež)
  • všechno zapisuj, i ten sebemenší detail, a to srozumitelně, protože po půl roce už nevíš, co jsi tím myslela
  • snaž se práci dodělat co nejdříve (tady tedy neplatí, že "práce kvapná - málo platná")


Teď ještě musím vymyslet, co udělat s barevnými konci na okraji koberce. Nechtěla jsem, aby mi vyčnívaly uvnitř koberce, tak teď mi trčí na okrajích. Spravil by to nějaký pěkný lem, asi...

16 komentářů:

  1. Excellent and a big compliment!!
    The colors of plant dyed wool to be seen as woven work is wonderful.
    Greetings, Birgit

    OdpovědětVymazat
  2. Nádhera. Krásně to ladí a sjednotitelem je přece ten vzoreček. Podle mě to nemá chybu. A kdo z rodiny bude obdarovaný? MarunaP

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Maruško, všechny vlněné koberce, které jsem zatím stvořila, byly pro manžela. Kvůli dětem - alergikům jsme se kdysi zbavili všech koberců a pořídili si plovoucí podlahy. Podlehli jsme módní vlně, nebyl to úplně dobrý nápad. Do naší chalupy je to studené a tvrdé. Takže tyhle jsou kolem postele, aby se vstávalo do měkkého a teplého. A to ony jsou. A už uvažuju o dalších alespoň tam, kde musíme nechat nohy delší dobu na zemi.

      Vymazat
  3. Koberce vypadají skvěle. Sundávání z válce je vždycky adrenalin, zvlášť po takové době :-) Je to ruční práce a odráží v sobě i ten časový úsek kdy vznikala, z tohoto pohledu bych se nepravidelnostem nebránila. Pravidelné věci nechť vznikají masově.
    Jako ženu praktickou by mě zajímala údržba takových koberců. Jediný vlněný kobereček, který zatím máme slouží pouze na ukázku, tak nebylo potřeba experimentovat s čištěním. U hadráků je to jednoduché, peru je v pračce, ale s čištěním takto velkých vlněných zkušenost nemám a pořád si s tím lámu hlavu. Nerada bych stvořila dílo, které by pak nešlo jednoduše užívat v praxi. Vaše jsou tak dokonalé, že je snad škoda po nich chodit.
    Přeju, ať se daří M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jako ženu praktickou mě taky zajímá, co s nimi bude dál. První z mých vlněných koberců používáme už více než rok. Vezmu ho jednou za týden protřepat ven, špinavě nevypadá. Jelikož je v ložnici, tak se ani nemá jak ušpinit. Druhý v pořadí slouží už taky půl roku a dělám s ním stejné uklízecí čachry - vyprášit a šup s ním zpátky. A ten včerejší už je také na zemi. Není mi to líto, protože jestli se zničí, budu vědět, že veškerá ta práce byla k ničemu a koberec je lépe si koupit. Ale já jsem zatvrzelá a budu hledat různé cesty, aby moje koberce vydržely. S blednutím barev počítám. Až přijde čas, kdy budu mít pocit, že jsou fakt špinavé, namočím je do vody s prostředkem na praní vlny, nebo je možná taky šoupnu do pračky. Zkusit se má všechno. Jinak se budu jen dohadovat co by, kdyby...
      Na prvním obrázku je taky menší kobereček, utkaný na zbytku osnovy. Použila jsem vlnu a jutu a strčila jsem ho hned ke vchodovým dveřím. Rodina se diví, že po tom má šlapat v botách, ale já to chci - jsou mí testovací paňáci.Každodenní zátěž a špína a za rok se uvidí. Myslím, že dopadne jako každá jiná rohožka.

      Vymazat
  4. Jako ženu praktickou - taky se mezi ně počítám, jsem po určité době experimentování s obyčejnými koberci, vyměnila všude za koberce vlněné. Sice jsou dražší, ale slouží nám již mnoho let. Jednou za rok, některé i za dva roky, vytáhnu na dvorek, postříkám hadicí a do kýble s vodou dám malinko obyčejného šamponu na vlasy (kopřivový půl litru za 30,-) a vezmu rýžák a koberec tím projedu. Hadicí vypláchnu, přehodím přes zábradlí (aby rychleji uschnul) a hotovo. Tento recept jsem získala od paní která vlněné koberce prodává ve velkém a taky jsem to viděla jednou v Objektivu, někde z Turecka. Přeji všem krásný, sluníčkový podzimní den plný dobré nálady a inspirací. Ala

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak nějak si to, Alenko, představuji taky. O vlnu mi nejde, to vím, že vydrží. Spíš musím "vychytat" osnovu. Ta by mohla zlobit.
      Jinak opravdu rozumím tomu, co tu říkáš. Všechny levné koberce "letěly" z domu hodně brzo pryč. Neměla jsem náladu na čištění špíny, co se do nich tak lehce zamuchlávala, ani na ty chuchvalce, co ochotně pouštěly z vazby ven, ale vysavač je ne a ne pobrat.
      To čištění rejžákem jsem viděla taky. Máš koberce s vlasem?

      Vymazat
    2. Vladi, máme tzv. peršáky. Vlas krátký ale hodně hustý tak se do něj špína ani moc nedostane, spíš když někdo koberec pokape, Špína - jako vlasy, česance atd. zůstávají na povrchu a vysavač je bez problémů vezme. Já totiž předu v obýváku. Rodina si snad už zvykla. Jen moje hrnky ne, jsou zaprášené, ale jsou staré, tak snad jsou zvyklé. Ani jsem TI nenapsala jak se mi Tvoje gobelínové začátky líbí - já bych z toho udělala přednost - první snaha - na to se vzpomíná nejvíc. Kolik stál ten kurz? Líbilo by se mi to umět, ale kam dát stav. Jedině na pavlač, ale tam bych mohla pracovat pouze od jara do podzimku, teď je tam už zima i když lépe než venku, ale na sezení a práci to není.

      Vymazat
    3. Alenko, ke tkaní gobelínů nepotřebuješ stav. Jen rám asi 40 x 60 cm s hřebíčky nanapnutí osnovy, vlnu a starou vidličku. Dobré ne? Kurz stojí 1000 Kč za víkend, tj. sobota - neděle od 9 do 5 hod. V ceně je materiál a zapůjčení rámu a pomůcek + nápoje po celý den. Jezdí sem lidé z celé republiky, ubytování mají v penziónu hned za rohem, kousek od zámku a muzea, tedy krásné a romantické prostředí. Je tu taky spousta možností, kde se dá dobře najíst a majitelka penziónu prý připraví i snídani. Všichni byli moc spokojení. Ovšem jeden ten kurz nestačí, to dostaneš pouze základ. Nejlépe je absolvovat alespoň tři.
      Tohle tkaní je nenáročné na čas, techniku i prostor, můžeš tkát jednoduché věci a klidně v obýváku u televize. I proto mě to chytlo.

      Vymazat
    4. Vladi, jem tak krásně "vlněně" naladěná, že se snad na jaře přihlásím alespoň na základ. Časem bych spotřebovala různé upředené zbytky. Přeji ti úspěšné činění. Ala

      Vymazat
  5. Je krásný a jsem moc ráda, že jsem mohla vidět i "naživo". A jinak- chceš říct, že mých 6 klubek nachystaných na tkaní ještě nebude stačit?????!!!:)))))

    OdpovědětVymazat
  6. Vladko zase krasne dilo .Chtela bych se zeptat jak silnou vlnu pouzivas ,na fotkach tve koberce vypadaji jemne ,moje kamaradka kdyz dela koberec tak pouziva vlnu silnou asi tak jako je malicek.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tady na tento jsem použila dva druhy příze, protože to vyžadoval vzor. Jedna je silná tři až čtyři mm a tvoří podklad. Vzorování potom tvoří silná trojnitka, asi 8 mm silná. Ta je předená jiným způsobem a na vřetánku, takže je taková nadýchaná, prostě vlněná příze. Vzor pak z podkladu vystupuje, je plastičtější. Předchozí koberec jsem tkala jen z té silné, paradoxně je ale méně pevný. Chci teď vyzkoušet kelim, to by asi mělo být ještě pevnější. Pořád jsem "na cestě" a hledám, co by mohlo být nejlepší. Každá zkušenost by mě zajímala. Tvá kamarádka tká koberce už dlouho? A používá je?
      Viděla jsem také do osnovy zatkávat pouze kousky rouna, vypadalo to zajímavě, ale bojím se, aby z toho potom ta vlákna nelezla. Nebo se to možná před používáním valchuje, aby celá tkanina zplstila? Nevím. Zase objevuju už dávno objevené.

      Vymazat
  7. Nic jiného, než že obdivuji Tvé ruce, ani nemá cenu psát.

    OdpovědětVymazat