neděle 26. října 2014

První tapisérie z mé vlny

Vybavená vlastními klubíčky vlny jsem vyrazila na druhé pokracování kurzu tkaní tapisérií. Co jsem považovala za výhodu, tj. mít své vlastní barvy v mnoha odstínech, se hned od počátku ukázalo jako velká nevýhoda. Moje učitelka to věděla hned, mně to docházelo postupem času, kdy jsem nejvíce času trávila výběrem a kombinováním odstínů, aby se mi z květin nakonec nevyklubal beztvarý lívanec. Fotky opět lžou a jednotlivé odstíny jsou na nich vidět, ve skutečnosti je ale přechod mezi nimi jemnější, skoro neviditelný.
Byl to to pro mě tvrdý oříšek. Cílem druhé lekce je naučit se vytkávat tvary, zatím pouze jednobarevně bez míchání barev ať už melírem nebo vytkávanými přechody jedné barvy do druhé. Kytičky byly předepsané, stejně tak jako technika včetně středů květin vytkaných technikou činovať. Poněkud mi to nesedělo, nevěděla jsem si s tím rady, tak je celá první květina včetně výběru barev  dělaná pod vedením mé učitelky.




Stření část z malých květů už jsem musela zvládnout sama a je na ní vidět, jak jsem v barvách tápala. Až teprve poslední horní květ už jsem tkala s radostí bez opětovného párání a hledání nových možností.


Ano, při tkaní tapisérií se prý hodně párá, zatkaná chyba ať už v technice nebo v barevnosti bije do očí a celou práci dokáže zkazit. Jedna tapisérie je tak vlastně utkaná někdy i natřikrát.Také bych se třeba ještě jednou vrátila k malému květu vlevo a udělala ho jinak. Nějak mi tam nesedí. Ale už je pozdě. Je to cvičná práce, tak ji tak beru. Chyby nás učí a posunují dál.


Těším se na další lekci, která bude až na jaře. Budeme se učit stínovat a míchat barvy, co už bude o dost složitější. Měla jsem to možnost vidět u ostatních tkadlenek, co už byly na kurzu  asi po sedmé. Prakticky celé dva dny se točily okolo přípravy barev, stačily si pouze barvy promyslet a utkat začátek. S sebou ale měly překrásná díla z minulých lekcí a ta byla velkou inspirací pro nás začátečníky.

Tkaní tapisérií je krásná technika a neměla by, podobně jako jiná náročná řemesla, zaniknout. Byla by to velká škoda. Tkaní tapisérií se v současné době nachází v krizi. Nedostatek zakázek způsobil, že dílna v Jindřichově Hradci už nic nového neprodukuje, pouze se soustředí na restaurování starých gobelínů. Ale jednou třeba znovu dojde k renezanci řemesla a někdo si bude chtít do krásných prostor pověsit krásné dílo. Je dobře, že kromě dospělých mají možnost naučit se to i malé děti. Díky trpělivosti naší učitelky paní Milevy Müllerové.

7 komentářů:

  1. Vladka fakt super nadherna posilam hezky den karin

    OdpovědětVymazat
  2. Vlaďko, to je taková nádhera. Jsi neskutečně šikovná.

    OdpovědětVymazat
  3. Vladko jsi sikovna urcite to dalo hodne prace ale vyskedek je krasny..

    OdpovědětVymazat
  4. Pierwszy gobelin i jaki ładny !
    Z własnych wełenek, na dodatek farbowanych naturalnie, ehh... :)
    Pozdrawiam serdecznie

    OdpovědětVymazat
  5. Ahoj Vlaďko, tvůj gobelín je moc pěkný! Moje mamka v hradecké gobelínce pracovala celý život a ještě dneska si tu a tam něco pro radost doma umotá. Já na tyhle tkací techniky moc nejsem, ale všechny co tohle ovládají upřímně obdivuji.

    OdpovědětVymazat
  6. Vladi, je to krásné a je super, že cíleně rozšiřuješ řady těch, co to UMÍ!!!! Díky takovým, jako jsi ty, určitě řemeslo nezanikne. LenkaK

    OdpovědětVymazat