pátek 17. října 2014

Učím se tkát tapisérie


Do Jindřichova Hradce to nemám daleko, navíc je to město mého dětství. Prochozené mám tohle město natolik, že mi zevšednělo a přestala jsem vnímat jeho krásu. I jeho historii. Mám ji kdesi zastrčenou v paměti, ale můj zájem se soustředil spíš na vzdálenější místa.
Platilo to i v případě pátrání po kurzech. Nějaký čas už si říkám, že objevovat si všechno sama je skvělé dobrodružství, ale jako každé dobrodružství i tohle je hodně náročné na čas i na peníze, neboť odborná literatura, hlavně ta zahraniční také něco stojí, chybami se sice člověk učí, ale často ho chyba znovu a znovu vrací na samý začátek... Prostě chybí mi odborná rada, zkušenosti těch, co své řemeslo opravdu umí, nebo informace, které k řemeslům patří. A jako bonus, co není k zahození - kontakt s lidmi, kteří jsou naladění na stejné vlně, nejen té vlněné. 

Všechny kurzy, které by mohly přicházet v úvahu, pro mě byly příliš vzdálené. Nejde tu ani tolik o kilometry, jako o možnost odjet z domu na dobu delší než dva dny. A najednou mě to div nepraštilo po hlavě. Vždyť Jindřichův Hradec je také město gobelínů, místo slavné dílny Marie Hoppe Teinitzerové. Úplně náhodou jsem přišla na to, že kurzy tkaní se v Hradci pořádají už nějaký ten rok. Hned jsem se přihlásila do dvou kurzů - tkaní tapisérií a tkaní na stavu. Oba kurzy byly skvělé, v obou jsem se naučila nové věci, získala nové zkušenosti, poznala skvělé a zručné lidi. Postrčilo mě to o kus dál, v hlavě se mi zrodily nové plány i směry, kterými se vydat. 
Původně jsem si nechtěla stěny bytu krášlit vytkávanými koberečky, chtěla jsem se naučit gobelínové techniky a ty pak využít dále při tkaní koberců. Ale setkání s lektorkou paní Milevou Müllerovou, pro kterou jsou tapisérie celý její život a láska k nim i to, jak jim rozumí, z ní sálá na všechny strany, mě postrčilo i směrem, kterým jsem vlastně jít nechtěla.

vzorník základních gobelínových technik

V expozici Domu gobelínů jsem měla možnost prohlédnout si i materiál, ze kterého vznikaly moderní tapisérie. Jak ten se podobal vlně valašek. Byla by to další možnost využití, další důvod, proč by krásná vlna neměla skončit v odpadu. Domluvila jsem si další pokračování kurzu a tentokrát už s vlastní vlnou. A předla jsem a předla... Můj starý kolovrat na len se ukázal jako skvělý pomocník při předení nitě tenké a ne moc zkroucené.


A příjemné bylo i to, že bylo co příst. Všechny ty načesané zásoby z léta, výběr odstínů přírodních barev, jako bych už v létě tušila, co se bude dít :-)


Tak tady jsou mé první  zásobníky s vlnou valašek. Šikovné ruce mužských z mé rodiny vyrobily rám, obrousily vidličku na pracovní nástroj a já se těším na zítřek, až budu do napnuté osnovy vytkávat motivy a ponořím se do tajů starobylé a krásné techniky, jakou tkaní je.


7 komentářů:

  1. Well done, very interesting post, I look forward to seeing what you will make.
    Although I am self-taught in most things I do, I found the occasional short course or a one day workshop very helpful, picking up new techniques and tips.
    xx

    OdpovědětVymazat
  2. Parádička ,teším sa s tebou že si zase niečo objavila a naučila sa .Si chtivá žena ,ktorá chce toho veľa zvládnuť a dokázať .Tak nech sa darí .

    OdpovědětVymazat
  3. Jak zwykle, zaskakujesz. :-)
    Masz piękne wełenki, piękne kolory, to i piękne gobeliny będziesz miała. Powodzenia !

    Pozdrawiam
    Asia

    OdpovědětVymazat
  4. Vladi, už se moc těším, to bude krása! Ty barevné odstíny jsou nádherné i jen tak namotané. LenkaK

    OdpovědětVymazat
  5. Dlouho bylo ticho, tak jsem si říkala...Vlaďka asi na něčem intenzivně maká. A taky že jo. Vlna valašek tak dojde mimořádného uplatnění. Těším se na fotku první tapisérie a v duchu tipuji, co bude námětem:-) MarunaP

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Intenzivně na mnoha polích - začala mi práce, přibrala jsem si ještě jeden kroužek ručních prací pro děti, vedu teď dva, tím pádem se musím více připravovat, schánět nápady a materiál... A doma jsem se taky nezastavila, však to znáš, práce kolem domu, zahrady a zvířat je na podzim nějak víc. Když si z toho večer ukradnu chvíli pro vlnění, na focení nemám čas a ani se fotit moc nedá kvůli mizernýmu světlu. Špatné osvětlení mi většinou z obrázku sežere ty nejlepší barvy.
      Také jsem byla tři víkendy na kurzech, ale tohoto ztraceného času opravdu nelituju. Někdo jezdí relaxovat do lázní, já jela mezi fajn lidi se něco nového naučit. No, tak teď nevím, co dřív, jestli tkát na rámu, na stavu nebo doplést rozpletené. A do toho si přibarvuji vlnu z posledních květů za zahrady a připřádám nitky pro goblén a další projekty. Skoro se těším na zimu, až si doma u krbu sednu, budu mít spoustu času a pustím se do toho naplno.
      Ale děkuju za přízeň a budu se sem snažit co nejdřív něco dát, protože zážitků bylo hodně a něco k pochlebení se mám taky :-)
      Hezké dny!

      Vymazat
  6. Mila Vladko,
    budu se moc tesit, co nadherneho ti vyroste pod rukama. Material mas opravdu nadherny, tak drzim palce at se dari!

    OdpovědětVymazat