čtvrtek 13. listopadu 2014

Hodně nebo málo?

připravená nasnovaná osnova - materiál ručně spředené merino dvojnitka

Co budeš s tolika vlnou dělat, slýchávám často ze všech stran svého okolí. Pravda je taková, že vlna mi sice překáží v každé místnosti, leze z každého kouta, ale s koupí tkalcovského stavu se mi jí vlastně nedostává. Celý rok jsem spřádala na vřetánku tence merino do dvojnitky. Bylo ho kilo! A to všechno teď padlo na osnovu. Konečně jsem se odhodlala začít tkát z vlastní napředené vlny (když pominu tkaní z valašky). Pořád nade mnou visela otázka - Co když to zkazím?, tolik hodin práce za tím vším materiálem. Nakonec jsem obětovala zbytky příze na menší vzorek, na kterém si tkaní vyzkouším. Vypadalo to krásně jemně a bylo jemné až tak, že se mi po pár centimetrech osnova předřela:-(



Bohužel celé napředené kilo už v té době bylo nasnované. A tak jsem to riskla. Případně si pocvičím navazování prasklých nití osnovy, což bude také zkušenost.


Navlekla jsem vlnu do všech otvorů paprsku desítky, vybrala vzor, připomínající stromečky, to se bude k žluté a zelené hodit, a spolu s manželem jsme napnuli osnovu (jsme už sehraný tým). Celý tento přípravný proces mi zabral po chvílích týden. Zatkávka mi ukázala, že když pro útek použiju silnější nit, než jsem původně plánovala a zkoušela ve vzorku, bude tkanina nádherná.

okamžik pravdy - bude každá nit na svém správném místě?

plovoucí nit pro pevnější a rovný okraj, není v nitěnce a je mimo válec

vzor mě opravdu potěšil

A jak to rychle přibývá! Obávám se, abych si nakonec nezatkala všechnu spředenou vlnu a zbytek osnovy pak nemusel čekat, až zas něco dotočím na kolovrátku. Najednou je vlny málo.

A osnova? DRŽÍ!!! Nepraská, netřepí se, nedělá boule, neboť je nádherně pružná. Jsem teď ráda, že jsem se odvážila a šla do toho.