čtvrtek 20. listopadu 2014

Předení z hřebenů


Zkusila jsem tu už v létě a nyní jsem se k tomuto trochu zvláštnímu způsobu předení vrátila. Ze dvou důvodů. První - příliš krátká vlna a druhý - nedostatek času. O čem to vlastně mluvím? O výhodách česání vlny na hřebenech jsem tu už psala. Dávám jim přednost před česačkou vždy, když mám vlnu příliš znečištěnou drobným rostlinným materiálem nebo kousíčky krátkých zástřihů, jak se to někdy střihačům povede. Vlna se tímto způsobem nejen učeše, ale i přečistí. Vznikne česanec pro česanou přízi (vlákna jsou srovnaná podélně jedno vedle druhého). Česanec si z hřebene povytahuji rukou nebo s pomocí dizu, ale stává se mi, že když jsou vlákna kratší, během tohoto procesu si česanec přetrhnu :-( Navíc je to zdlouhavé a já se netrpělivě těším na to, až budu konečně moci příst.

zakrmená vlna z kříženky

Tak jsem si tuto část procesu odpustila. Prostě vlnu přečistím a učešu, někdy stačí jen dvakrát, a pak rovnou z hřebene začnu příst. Jde to krásně, a to i tenká nit, a navíc se mi podaří dostat z hřebene téměř všechno použitelné, což se mi při vytahování vlny do česance nikdy zcela nepovede.
Zrovna teď si dopřádám šedou kříženku. Je to krásná vlna, malinko hrubší, ale má tolik odstínů šedé v jednom, že příze je potom jemně melírovaná. Pramen vlny tvoří tmavší a kratší podsada a dlouhé šedé pesíky. Z hřebene se povytahováním nejprve vytáhnou ta dlouhá šedá vlákna a pak teprve ta kratší. A to je úsek, kde se mi to často přetrhne.

vlna z hřebínku jde uvolnit ztěžka a trhá se

na konci zbydou kousky, které se hůře předou, a velký zbytek krátkých vláken


rovnou z hřebínku to jde snáz
nemám téměř žádné zbytky


výsledná nit je jemně melírovaná



... a můžu pokračovat :-)