neděle 16. listopadu 2014

Prodejní výstavy

dovezené poklady

Dvě prodejní výstavy v Praze, obě zaměřené na to, co mě opravdu zajímá, se odehrávaly ve stejný čas. Paráda! A jeden den volna navíc k tomu jako bonus, možnost sáhnout si na materiál, který znám jen z monitoru počítače, možnost vidět pohromadě spoustu nadaných lidí spolu s jejich tvorbou, případně příležitost tak trochu si poměřit své výsledky a výsledky druhých. To všechno byla hnací síla k tomu, abych překonala odpor k zdlouhavému a nepohodlnému cestování a k davům a tlačenicím v hromadné dopravě i na zmíněných akcích.



První - Podzimní krajkářské trhy jsme zvládli hned po příjezdu ještě před zavírací dobou. Byly velkolepé. Tři patra pražského gymnázia obsadili zruční lidé s krajkami, šperky i textilní tvorbou. V každém patře bylo ke koupi tolik různého materiálu, že bylo nemožné, aby odsud někdo odešel s prázdnou. Já tedy ne. Provětrala jsem peněženku a zakoupila lněné nitě pro další tkací projekty. Krajky tu byly k vidění nádherné, také překrásné a vkusné práce z VSUŘ. Ale najednou jsem si tu více než kdy jindy uvědomila, jak se moje směřování posunulo na úplně jinou kolej. Přestaly mě zajímat podvinky, paličky a nitečky pro krajkování a oči vyhledávaly jen cosi, co vzniklo na tkalcovském stavu nebo rámu. Bohužel, opět jsem si potvrdila, že tkadlenek u nás není ještě tolik, aby stály výrobcům za to zaměřit se i na ně. Krajkářky už v tomto ohledu mají mnohem více možností.
hledala jsem přírodní odstíny lnu a bavlny


Na výstavu Vlna a co s ní v Toulcově dvoře jsem se těšila moc. Až tak, že jsme tam dorazili o hodinu dříve. To nevadilo, protože zbyl čas na vycházku po okolí tohoto ekologicky zaměřeného střediska.


Je to ostrůvek uprostřed pražské Hostivaře, který jakoby kdosi oplotil a nechal v něm věci plynout jiným směrem.
pasoucí se krávy na pozadí se sídlištěm mi přišly nejvtipnější :-)


 Najdete tu mateřskou školku se zaměřením na přírodu, najdete tu výuková centra i klubovny pro zájmovou činnost. Taky ubytování a hospůdku. Na pozemku v okolí Toulcova dvora našla svůj domov domácí zvířata. Taková, která jsou původní, zvyklá na naše podmínky a vcelku soběstačná a nenáročná na chov. A hádejte, jaké plemeno oveček se tu chová? No jasně! - valašky.


Kromě nich bílé kozy, krávy i pobíhajícím telátkem, koně, které jsme neviděli, prasátka nebo králíci.




Nejsou tu k vidění jen zvířata, také se tu pěstují původní odrůdy ovocných stromů, zemědělské plodiny nebo zelenina či bylinky. Pozemek je zároveň udělaný jako naučná stezka pro děti s mnoha koutky pro poučení i zábavu. Jen teď s podzimem bylo všechno opuštěné a smutné. Na jaře nebo v  létě tu ale musí být moc hezky.




A samotná výstava? Prostě ACH! ocitla jsem se v ráji.  Tady jsem si znovu uvědomila, kam směřuju, co mě opravdu zajímá a co chci dělat. V nevelké místnosti se sešli lidé, kteří propadli kouzlu vlny. K vidění tu byly krásné plstěné věci - šály, klobouky, bačkory, figurky z vlny.







Přijely pletařky i tkadlenky. Byly tu přadlenky s různobarevnými přadýnky vlny všech možných vláken od merina po lamu. A z čeho jsem měla radost - nabízela se tu i surová vlna k zpracování. Podařilo se mi získat shetlandskou vlnu a udělala jsem si radost i krásnými dvoubarevnými česanci z lamy.



 Mohla jsem si konečně sáhnout na vytoužený materiál určený přímo ke tkaní na stavu a hned si ho i koupit. A mohla jsem i krátce vyzpovídat jinak hodně zaneprázdněnou paní Linhartovou ohledně práce na stavu. Potkala jsem tu paní, která podobně jako já, vyznává přírodní barvení vlny, zpracovává si vše od samého počátku a zde nabízela už hotové upletené výrobky. Nemít za zády trochu znuděného manžela, co mi dělal nosiče, vydržela bych tam i déle. Na focení mi nějak nevybyl čas ani ruce. Tak snad zase příště.