neděle 30. března 2014

Poprvé venku



Dnes byl krásný den. Držet nejmenší jehňátka v choulech mi přišlo skoro jako hřích, když mohla chytat teplé sluneční paprsky do kožíšku.

sobota 29. března 2014

Jak si uplést česancový cop - pro Alu


Dnes malý foto tutoriál na přání pro Alu. Česancové copy nepoužívám, protože vlastně nevím, k čemu by mi byly dobré. Určitě je to efektní způsob prezentace česance k prodeji. Viděla jsem také tyto copy probarvovat speciálními barvami na vlnu. Dostanete potom melírovaný česanec pro přízi s barevnými efekty. Ani tento způsob barvení nepoužívám, vlnu barvím před česáním. A příst z copu mi nepřijde vůbec ideální, takže bych ho před předením zase rozpletla. Někomu by se ale možná mohlo hodit jak si takový cop uplést. Tady je návod.

pátek 28. března 2014

Nastal čas jehňátek

beránek a jehnička - matka Bárbra

Všechno nám letos vychází přibližně podle plánů tak, aby se matky mohly vystřídat v choulech, sžít se se svými potomky pro prvních pár dnů, než přidou na řadu další. Tak tady je máme - první letošní jehňátka dvojčátka,

kluk 

a holka, dohromady Bárbřata.  Bárbra je dobrá máma, prokázala to už v minulých letech. A letos nám darovala něco tak sladkého! No řekněte, není to fešanda?


Počasí nám letos přeje, vyzbrojili jsme se dopředu různými preparáty pro novorozená jehňata, rozšířili místo pro bahnění, tak velice doufám, že nebudou úhyny, nebo jenom minimálně.

Hezký sluníčkový den a ať se daří lidem všem.

středa 26. března 2014

Dopředu nikdy nevím

utěrka tkaná vlastní rukou, právě pod ní odpočívá kynuté těsto
"Co to je? Není to škoda, utírat si do toho ruce?" kárá dcera manžela.
"Máma řekla používat, tak to používám. To je normální utěrka." dostala rychlou odpověď.
"Mámy utěrky vypadají jako dečky a dečky zase jako utěrky..."  doposlouchala jsem rozhovor.

pondělí 24. března 2014

Co dělají kůzlátka přes den


Ráno, sotva se otevřou vrátka, vyběhne čilá drobotina ven. Musí si pořádně protáhnout nožičky. A tak se nejprve cvičí skoky a poskoky, jednou s obratem vpravo, podruhé skok přes brášku, fotograf není dost pohotový, aby to všechno zvěčnil.

úterý 18. března 2014

Tenká pro tkaní


Nic než nuda, dalo by se říct. Připravuji se stále na velké vlněné tkaní z vlastní příze a té potřebuji hodně. Rozhodla jsem se pro co možná nejvíce tenkou přízi. Chci tkát polštáře a přehozy. Osnova by byla jednobarevná, mám hodně přírodně bílé. Útek bych pak chtěla nakombinovat ze všech rostlinami barvených přízí, co jich od léta mám a stíhám napříst.
Vřetánko nebo cívka kolovrátku se zaplňují docela pomalu. Nepřibývá to. Trvá několik dní, než se mi podaří mít je plné. Přemýšlím, kolik asi času a práce trvalo dívkám, než si napředly výbavu. K zaplašení nudného stereotypu se scházely s ostatními, provětraly ústa, dosyta se vysmály. Já to mám naopak. Ústa provětrávám přes den, domů přicházím umluvená a těším se na chvíle ticha a mlčení nad kolovratem. Jediný zvuk je jeho pravidelné skřípění a poklapávání cívky. Balzám pro duši. Nesmím přemýšlet nad tím, kolik toho budu ještě muset napříst. Spíše se ohlížím, kolik už mi přibylo přadýnek v plastovém boxu. Už by se dala napnout osnova a tkát první kusy, ale já se držím zpátky. Chci mít co možná největší výběr barev, abych mohla dobře ladit, kombinovat. Nic mě nežene vpřed. Jsou to zaručeně ty "nejpomalejší hadry".


Občas si někde přečtu, že by přadlenka ráda předla tenkou, ale nejde to podle jejích představ. Jasně, chce to trochu tréninku, ale není to ani tak o rukách jako o připravené vlně. Z některých česanců tenkou neuděláte, vždycky tam bude nějaké tlustší místo. Nic proti tomu, i taková příze je krásná. Jestli ale chcete tenkou přízi pro krajkové pletení nebo jiný podobný projekt, možná se vám bude hodit pár mých zkušeností, jak jsem je časem posbírala od druhých i poučením z vlastních chyb.

neděle 16. března 2014

Rostou


Kozí nohatečci se mají k světu. Dostali svou první dávku vitamínů a minerálů, mámy vyrábí mléka jako pro celý regiment, všechno je tedy OK. Trochu se mi ulevilo, ale stejně jsem pořád v napětí, aby se nevyskytla nějaká komplikace. Hlídám Balbíně vemínko. U předešlé majitelky prodělala zánět, prý se to může opakovat, vyčetla jsem, a vzhledem k tomu, jak ho měla naplněné po porodu, jsem pořád ve střehu. Oddojila jsem zpočátku až tři litry za den. Teď už není co, kůzlata vypijí absolutně všechno, zbývá jen pár kapek. Ještě že se mám na koho obrátit s prosbou o radu. Jednu kamarádku "přes kozy" mám v práci a druhou, která snad ví úplně všechno a ještě něco navíc, tady. Díky OW :-) 

úterý 11. března 2014

Starý dobrý


Skoro to tu poslední dobou vypadá, že jsem zanevřela na předení. Ale ne! Předu pilně a denně. Jen už mi to nepřipadá tolik neobyčejné, že se mi podařilo spoutat vlákna do nití. Nezahálí žádná z mých pomůcek. Proháním všechno své česací náčiní a také všechny spřádací pomůcky - vřetánka různých velikostí a oba kolovraty. Ten nový mám nastavený pro spřádání silné příze a nechce se mi to ještě rušit, i když tenkou on umí výtečně. Umí ji ale i můj starý kolovrátek. Jak by ne, když ho sestrojili pro spřádání lnu. Jediný jeho drobný nedostatek je, že mám pouze jednu cívku a k seskávání jich je potřeba více. Ale nevadí mi to. Kdysi jsem uvažovala o tom, že si nechám přidělat další. Naučila jsem se ale tenhle nedostatek obejít pomocí klubíčka namotaného na kolík. Už jsem to tu kdysi ukazovala, ale třeba se to bude hodit někomu z nových návštěvníků blogu.

pondělí 10. března 2014

Balbušina dvojčátka

několik hodin staré

Každý den okukuji kozám zadky v bláhové naději, že z nich něco vyčtu, a stejně mě ty potvůrky vždycky převezou. Tak třeba Balbína. Ještě včera navečer chodila kvůli kousku chleba po dvou, nic nenasvědčovalo předporodním bolestem nebo tak něco a dnes zrána si klidně přivede na svět dvojčátka, přivítá nás s kozím klidem, rodinku očištěnou a uloženou v hnízdečku ze sena.



pátek 7. března 2014

A je to tu



První čerstvě narozená kozulenka. Podle krabiciozního objemu zasloužilé matky jsme odhadovali dvě, ale je to pořádná kozí slečinka jedináček s fešáckými podkolenčičkami. Krásná po mamince, uvidíme, co zdědí po otci šampionovi :-) Teď ještě aby přestála své kritické začátky, ale vypadá stejně životaschopně, jako její loňský bráška. Dorotka je moc dobrá máma.