sobota 17. ledna 2015

Kočičí trápení


Asi před 15 nebo 16 lety (nemůžeme se shodnout na datu) zazvonily u našich dveří kamarádky mých dcer, v ruce košík a v něm na dně cosi mrňavého, ukňouraného. Obě moje dcery slibovaly hory doly a obě jejich kamarádky svorně tvrdily, že jde o kocourka, až se jim podařilo obměkčit zatvrzelé srdce matky, tedy moje. Kocourek dostal jméno Mourek. Bohužel jsem byla důvěřivá a jeho pohlaví jsem si neověřila. Takže jsem byla opravdu překvapená, když nám jednoho dne Mourek přivedl ukázat svá koťata. Od té doby byl Moura a nepotřeboval(a) k tomu ani žádný zákrok pro změnu pohlaví.

Roky běžely, holky dávno zapomněly, co naslibovaly ohledně péče o kočičí kamarádku. Ale Moura ji ani moc nepožadovala. Jako dobrý lovec pilně lovila myši v okolí, zabydlela se v seníku nad chlévem, který nyní obývají ovce a kozy. A odmítla se s námi přestěhovat do nového i přesto, že její kotě s námi šlo. Přišla si pro svou dávku jídla a pak se zase vracela na seník, o kotě se zatím starala fenka Betynka.


Časem z kotěte vyrostl kocour, začal se toulat a zmizel. Pořídili jsme si nového kocoura na mazlení, vyrostl a zmizel taky. Jen věrná Moura tu byla pořád poblíž. Když měla náladu, přišla se milostivě pomazlit a pak zase zmizela.
Do třetice všeho dobrého si naše děvčata přivezla Pana Koce, bílého kocoura s rezavým srdíčkem na zádech. Náš nejvymazlenější kocour. Zatím vydržel nejvíc sezon. Občas se zmizí někde porvat a zase se objeví, aby si u nás vylízal a zahojil své rány.


S Mourou se rád neměl. Dával jí jasně najevo, že je u nás pán. Jenže ona si uměla zjednat respekt u každého. Pes, kocour nebo páníček, nedělala výjimky, a když ji něco štvalo, uměla dát pěkně ostrou facku.
Když už jsme si ani nemohli vzpomenout, jak dlouho Mouru vlastně máme, začalo na ní být vidět, že už je stařenka. Vyměnila seník za pohodlnější koš u nás, na lov odkráčela jen výjimečně, neboť každodenní příděl masité stravy jí evidentně chutnal a stačil.


Ale před pár dny chuť k jídlu ztratila, odkráčela si do svého oblíbeného seníku, tam se uložila a usnula navždy. Měla dlouhý život a milostivou smrt. Její kočičí duše je určitě v kočičím ráji.

Pan Koc osaměl. Přestože dřív Mouru vyháněl, mám pocit, že mu taky chybí. Sedí na lavičce a dívá se směrem, odkud kočičí stařenka přicházela.

3 komentáře:

  1. Vladko to je smutne ,ale urcite u vas byla spokojena a mela dlouhy zivoy.

    OdpovědětVymazat
  2. pěkná kočička to je. i z fotky je vidět, že se u vás měla moc dobře...hezký život jste jí zařídili.

    OdpovědětVymazat
  3. pěkná kočička to je. i z fotky je vidět, že se u vás měla moc dobře...hezký život jste jí zařídili.

    OdpovědětVymazat