pondělí 9. února 2015

Dny jsou nějak veselejší


Opět jsme se pomnožili, tentokrát o dvojčátka. Prvnička Týna nás po ránu překvapila drobnými nohatečky. Loňské kůzle jsem odhadovala na dobrou kozu a ona jediná dostala to výsadní postavení zůstat. Potvrdila mi můj předpoklad. Projevila ihned mateřské pudy a o dvojčátka se postarala. Jenže, mrazy slezly pod desítku, k tomu ostrý vítr se sněhem, prckové byli tak slaboučcí a prokřehlí, že se ani na nohy nemohli postavit.

Kozličce se to nakonec povedlo, ale kozlíčkovi jsem musela pomoct. Dostal svou první dávku mlíčka ze stříkačky, chutnalo mu, tak potom přišlo na řadu podpírání mámě u boku, aby dosáhl na struk a nabral sílu. Do večera už se na svých vratkých špejličkách udržel.


Přestěhovali jsme je do teplejšího místa a stal se zázrak, houďátka mrňavá vydržela.

A tak se zase můžeme radovat. Dorčina mamutí slečna i Bambulí bílá fešanda už vesele poskakují a všechno zvědavě očichávají. Doroťátko je plaché, schovává se za mámu, ale bambulče bude mazlík po mámě.




Kdo si to neužívá je Krok. Nechápe, co na těch kozách máme. Proč mu nikdo nehodí klacík, nejde s ním na procházku? Nechce ho pustit dovnitř?



I ovečky teď musí trávit čas venku. Místo potřebujeme ještě pro další dvě kozí mámy. A čas jehňat ještě nenadešel.