pátek 6. února 2015

Tak je první!

bambulátko se narodilo na Dobromilu, jméno Dobruška jí sluší
 Všemi odstrkovaná a uzurpovaná Bambule si teď může konečně užít své vítězné chvíle prvenství ve stádě. Zatímco vedoucí kozího stáda i její dcery jsou ještě silně krabiciózní a mají svou chvilku před sebou, Bambule už se pyšní nádhernou kozličkou. Je to jako zázrak. Vloni měla kozílka, celého hnědého po tátovi Oskarovi, jen šešulku měl bílou. A letos se povedla se stejným otcem sněhově bílá kozulka, která mi připomíná, jak byla Bambule roztomilá, když k nám připutovala jako kůzle. Přála bych Dobrušce šanci na život, mohla by to být moc dobrá kozička. Po tátovi extra třída, po mámě předpoklady pro dobrou dojivost, vždyť Bambule nám dávala mléko ještě dříve, než měla sama kůzlata.



Bambule je hodně zvláštní koza, takový náš psík. Má raději lidi než ostatní kozy. A když nemá lidi na blízku, dává přednost ovcím. Je to tou bílou barvou, protože ostatní kozy jsou hnědé? Nevím. Ale ona se mezi ně ne a ne zařadit. Po celou dobu pobytu u nás se jí snažíme tenhle handicap vynahradit. A ona to ví. Tady mi z lásky dýchla do objektivu a mírně mi zamlžila její rodinnou idylku.

Bambule všechno zvládla sama, bez komplikací a nutnosti naší asistence. Prostě se s námi večer jako obvykle rozloučila pomekáváním a ráno nám už představila potomka v celé kráse.

Jenom počasí nám nepřeje. Celá zima byla mírná a zrovna v tento den klesly mrazy pod desítku. Dobrušce to ale, zdá se, nevadí. Nějaký pelíšek v seně se vždycky najde.
Dobrou noc!