pátek 27. března 2015

Dvojité tkaní - potřetí


Jak je člověku lépe, hned má roupy. Po chvilkách se mi podařilo donavlékat nekonečný počet nití osnovy, s pomocí manžela napnout celých 4, 5 metru, u čehož jsem se hodně navztekala, protože materiál je pružný a při napínání se kroutil jako žížaly po dešti. Nicméně ve vzduchu visel příslib zábavné činnosti, jakou dvojité tkaní je.
Na rozjezd a oživení techniky jsem si dala několik proužků, abych si připomněla, které z listů mám vlastně spouštět. A za chvilku to byla hračka. V hlavě to zůstalo a bylo prima užívat si čistě tkaní a nemuset přitom koukat do papírů, které že listy a v jaké kombinaci jsou právě na řadě. To je na tom to krásné. Tkám si z hlavy.



Dcera projevila přání mít tašku s vránou. Proč si dávat malé cíle, když můžu velké? Byla to výzva. Nejde jen o to nakreslit si do čtverečkové sítě černého ptáka, muselo to sedět i co se týká rozměrů a tím pádem i počtu nití. Byl to oříšek, který jsem nakonec rozlouskla s kompromisem, že taška bude drobet větší. Třeba se nakonec hodně srazí a spokojenost bude na obou stranách.

Vzor vzniká tak, že si předepsaný počet nití, které ho tvoří, naberu pomocnou tyčkou (proto ta jehlice) a tak těmto nitím zabráním, aby se po spuštění listů dostaly do spodních vrstev. Podobně to pak provedu i s okolními světlými nitěmi. Každý čtvereček vzoru tedy představuje 4 řady. Zní to složitě, ale mě tahle technika chytla za srdíčko a stala se favoritkou.



Zpočátku jsem se bála, že se mi vrána natáhne do výšky tučňáka, čtverečky se mi nějak deformovaly do obdélníčků. Stačilo ale víc přitloukat a pak už to všechno sedělo.

Tašku hned tak neuvidíte. Osnovy je napnuto o hodně víc, než by bylo potřeba. Co budu tkát dál? Možná další prostírání, možná další tašky. Hlavně ale budu zkoušet, experimentovat, pronikat do tajů tohoto báječného způsobu tkaní.