pondělí 9. března 2015

Nadšení



Nebyla jsem zpočátku úplně nadšená do nového projektu. Na papíře (lépe řečeno v programu PC) i v hlavě to mělo jasné obrysy s jasnou strukturou. Také jasné rozměry. Rozpočítala jsem, nasnovala a nastříhala drahocenný a celkem drahý materiál - směs lnu a bavlny, navlékla do paprsku i do nitěnek, abych pak následně objevila chybu. Bylo nutné převléknout polovinu vzoru. Při další zkoušce mi připadala tkanina příliš řídká. A tak se znovu převlékal paprsek - osmičku jsem vyměnila za desítku. A tím se mi zbortily všechny mé sny o prostírce určitých rozměrů. Pětapadesát cm se smrsklo o deset cm. I vzorování se jevilo nějak jinak, nevýrazně. Chodila jsem kolem stavu s napnutou několikametrovou osnovou s utkaným začátkem asi dva týdny a přemlouvala se k pokračování. Co mi chybělo bylo nadšení. Takový ten počáteční zápal, těšení se na věci příští.




Nakonec jsem se rozhodla pokračovat. No co! Budu tedy mít prostírky netradičních rozměrů. Nebo z toho nakonec udělám luxusní utěrky, proč bych si něco takového nemohla dopřát? Žádná cesta nazpátek už nevede.

vzorník - tři druhy vzorování použité na ubrouscích

To rozhodlo. Vznikl první ubrousek. Ještě stále bez valného nadšení. Spíš jsem si ho dala úkolem. Další den druhý ubrousek. A najednou se to stalo. Vzor mi z ničeho nic začal připadat krásný. Krásnější tím víc, čím víc se plnil zbožový válec. Ubrousky už dávno byly čtyři a já začala tkát poměrně s rychlostí středový běhoun, který bude ozdobou našeho stolu. Dařilo se mi i takové to tkalcovské tempo "na cukr, na kafe, na cukr, na kafe". Člunek mi přestal padat z ruky nebo zapadávat mezi nitě ve špatných mezerách, nemusela jsem se dopárávat nazpět k chybám. Přišlo nadšení, nutný motor, který pohání k lepšímu výkonu.


A nejlepší odměna na závěr - odstřižení nití od zbytku osnovy, odjištění páčky u zbožového válce a pak už jenom odvíjet a odvíjet vzorovanou tkaninu. Ještě mě čekají dokončovací práce, ale pro ty už mám potřebné nadšení.

Hezký den.