úterý 24. března 2015

Plánování


Skolila mě chřipka. Někdo možná stůně rád, jako dítě jsem si ulití ze školy taky dokázala vychutnat (těch přečtených knih!). Teď to ale ráda nemám. Propásla jsem první rozkvetlé cibuloviny na skalce, zatmění slunce viděné jen v TV taky není to pravé. Týden jsem neviděla kozí drobotinu, kterak roste před očima. Nahromaděná práce v zaměstnání mi slibuje pěkný kolotoč po návratu (říká se tomu rekonvalescence šokem).

První dny, přišpendlená na lůžko, mi bylo všechno celkem jedno. Jenže mně otrne brzy, myslím teď v hlavě. Ruce ani nohy neslouží, ale v hlavě už to neklidně šrotuje. Celá netrpělivá si připravuje, k čemu všemu tělo popožene, jen až se trochu dá do kupy.
Sleduji obrázky a videa s překrásnými tapisériemi a přemýšlím, co vlastně budu tkát na nadcházejícím kurzu. Blíží se rychle. Mám celkem jasno. Co nechci, je tkát obrázky, nad kterými se obdivně vzdychne, že je to hezké, ale tím to skončí. Gobelíny ale vlastně nejsou nic jiného, než krásné koberce. A to je směr, kterým se plánuji vydat. Využít gobelínové techniky ke tkaní něčeho užitečného. Proto zarputile trvám na tkaní ze své vlny, i když mi to jako začátečnici přináší spoustu technických problémů. Stejně si ale obrázky kreslím, protože na něčem se to naučit musím. Nevěřila bych, jak je těžké najít smysluplný námět a nesklouznout přitom ke kýčovitosti. Staré gobelíny zobrazují výjevy, ať už hrdinské nebo biblické, nepůsobí na mě kýčovitě. Kůň je tu koněm a jednorožec jednorožcem z nějakého důvodu, nejsou na obraze pro okrasu. Jsou tam, protože tam patří. Snažím se z toho vycházet, ale co by tak mohlo patřit do současné tapisérie?


Knížky si na lůžko také beru. Díky tipu milých spřízněných duší ve skupině Vlnění mi Česká pošta vcelku rychle doručila knihu Premeny vláka a ještě jednu  - Tkanie ripsu a kepru, obě od stejného autora Juraja Zajonca. Tu první doporučuji moc všem, kdo se zajímá o předení, tkaní apod. Poučit se alespoň v literatuře, když už kolem nás není nikdo, kdo by nám tradiční řemeslné umění předal, nezaškodí. Ta druhá mě poněkud zklamala. Ne snad obsahem, jako rozsahem. Bude to pěkná ozdoba mé řemeslnické knihovny, ale mnohokrát se do ní nepodívám, to vím jistě. Je to knížka více národopisná, než-li řemeslná.

nitěnky seřazené jako vojáci, teď ještě aby tam někde nebyla chyba

Nemoc na mě skočila rychle, uprostřed procesu navlékání osnovy. 480 nití nahuštěných do šířky 35 cm, v každém otvoru paprsku čtyři nitě, které se musí následně navléct do jednotlivých nitěnek. Osnova dlouhá  4,5 metru, aby se mi vůbec vyplatilo vynaložené úsilí s její přípravou. Dcera si přeje tašku se složitým motivem tkanou technikou dvojitého tkaní. Beru to jako výzvu, ale prozatím se dívám pouze na napůl navlečenou osnovu, představuji si, jakým způsobem budu zvedat listy (tady je nutná velká představivost), ale dokud si to nemohu ověřit i v reálu, nemá to cenu. Tak alespoň plánuji.


Plánuji, jak bude taška vypadat ve finále, plánuji, jak naložím s přebývajícími metry osnovy, co z nich bude, a plánuji, co všechno se chci během tkaní naučit nebo si procvičit, protože vím, že tenhle typ osnovy se mi už zase na nějaký čas nebude chtít navlékat znovu.

Jenom aby se mi ty plány v hlavě udržely. 
Ona sice plánovat umí moc dobře, ale zapamatovat si, co si všechno nalajnovala, to je už jiné kafe :-(

5 komentářů:

  1. I love the colours in your top picture.
    I wish you a quick recovery :-)
    xx

    OdpovědětVymazat
  2. Vladi, hlavně zdraví, to všechno ostatní počká a určitě se dočkáš! Ala

    OdpovědětVymazat
  3. Hlavně hodně zdraví, práce počká. Taky jsem si brávala knihy do postele, ale teď ani není čas stonat.

    OdpovědětVymazat
  4. Oh ! Szalejesz ! Na wiosnę masz taki power. :-)
    Pozdrawiam

    OdpovědětVymazat
  5. Vladko,ty, kdyz se do neceho pustis, vysledek vzdy stoji za to! Doufam, ze nam prubezne nechas nahlednou jak prace pokracuji. Barvy the prize jsou nadherne a konecny produkt bude jiste pecka. Tak at se dari, tobe i "trojcatkum" a hlavne preji brzke uzdraveni, M

    OdpovědětVymazat