neděle 29. března 2015

Řekni to koze


Je po nemoci a já rychle doháním, co jsem promeškala. Nejvíc času trávím se zvěřincem. Potěšit se se vší drobotinou, to je pozitivum, co člověku dodá sílu.


Tak nejdřív volám: Pojďte holkýýýý!!! A holky i kluci se za mnou valí v naději, že bude něco dobrého (což bývá jen občas, udržuji tak u nich Pavlovův reflex :-) Dokonce i těžkotonážní těhule se nechají opít rohlíkem a popoběhnou. Brána do ráje se zavře, protáhnu se skulinou mezi vraty a zatímco manžel uklízí, já nosím seno na všechna možná i nemožná místa. U stolu totiž holky neznají sestru ani bratra a jedny plné jesle by vedly k šarvátkám, při kterých teče i krev. Holky stojí poslušně za vraty, pomekávají, pobekávají, ale ví, že až bude plno, bude hostina. Každý si najde to své.




Brána se otevře a je to jako lavina těl. Někteří mrňousové se už dříve prodrali mezerou a už mají hlavy zanořené, protože někde uvnitř se skrývá to nejlepší, alespoň podle kozího rozoumku ano.


Pak začne pobíhání od jedné kopky sena k druhé. Jedni to dělají proto, že mají podezření, že u vedlejšího stolu je něco lepšího. Druzí to dělají proto, že mají velký respekt ze silnějších jedinců a raději se jim klidí z cesty. A několik jich postává a vyčkává, kde se uvolní místo a vyhnou se tak nepříjemnému šťouchanci.


Nějak se mi nepozdává Dořino vemínko. Možná že Dorče vysálo jen polovinu, a proto ta nesouměrnost, ale chci mít jistotu a pohmátnout, jestli tam není nějaká zatvrdlina. Jenže Dora je Dora, vznešené královna z Kašmíru, ta si na sebe jen tak sáhnout nenechá. Dovolí mi nanejvýš čumák, ale sahat jí mezi nohy?
Hospodář musí pomoci. Drží Doru přitisknutou k seníku a já zatím prohmatávám vemínko. Pro několik kůzlat je to signál k příležitostným hodům. Některým nedochůdčatům totiž občas přidržíme kozu, co má mléka dostatek, aby si přilepšili. Snažím se tedy vyšetřit vemínko a do toho odstrkuji malé critters (ten film musel vymyslet někdo, kdo zná nenažraná kůzlata). Chtěla jsem si pro kontrolu odstříknout trochu mléka do plecháčku, ale to jsem neměla dělat. Plecháček v ruce rovná se chutné granulky. Teď už zbystřili i dospělí. Okamžitě se ke mně nahrnulo celé stádo a začalo mi podrážet nohy.
 "Tady máte, nenažranci!", odkládám prázdný kastrolek o kus dál, ať si zkontrolují jeho prázdné útroby a dají pokoj. Tak jí to vemínko alespoň ošetřím balzámem, bleskne mi hlavou další skvělý nápad. Sáhnu za dveře seníku pro láhev s voňavou růžovou emulzí a trochu si jí naleji do dlaně. "Copak to tam má?" zvednou kozy hlavu od prázdného kastrolu a začnou pronásledovat moji dlaň.
Láska ke zvířatům se pomalu proměňuje v nenávist. Kůzlata se motají pod nohami, na zádech cítím něčí neodbytné paznehty a do toho hospodář ještě stále přidržuje zmítající se Doru. Dorčátko už je také celé vyděšené. Nechce přijít o mámu, tak se k ní tiskne v malé mezeře mezi jejím tělem a prkny seníku. Vypadá to, že z ní bude za chvíli placka.
"Už toho mám dost! Vezmeme ji do dojidla!"
Máme takovou dojnou stanici, koza si vyskočí na plošinku, prostrčí hlavu otvorem a tam na ni čekají granulky.
Dora si vyskočila na plošinku, prostrčila hlavu otvorem, ale granulky nikde! Bylo nějak málo rukou tuhle situaci zvládnout. Rychle promasíruji vemínko, oddychnu si, že jsem nenahmatala nic podezřelého, a uvolňujeme Doře hlavu.
Všimli jste si, že zvířata neumí moc couvat? Navíc mají utkvělou představu, že kudy projde jejich hlava, musí projít i tělo. Dora se o to taky pokusila. Hospodář tlačí rohatou hlavu nazpátek, já tahám za bachraté zaklíněné tělo. Osvobozená Dora od nás peláší, až jí bobky za patami odlétají.
Hned tak ji k sobě zase nenalákám.


Večer odpočíváme svým obvyklým způsobem u televize. To znamená, že mně je celkem jedno, co si tam manžel namačká, protože si vrtím vřetánko s vlnou. Dobrou detektivkou nebo komedií ale nepohrdnu. Po marném hledání manžel suše zkonstatuje: "Nejlepší komedie jsme stejně my dva!"



11 komentářů:

  1. Ahoj, už delší dobu sleduji váš blog, je to pro mně pohlazení po duši, krásné počteníčko
    Já jsem "městská holka", ale přírodu i zvířátka mám moc ráda. Moc vám fandím, ať se vám
    daří.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :-) Potěší mě, když si občas někdo přečte mé výplody.

      Vymazat
  2. Zbožňuji fotky, články´a příběhy o zvířátkách, u mě vedou koziny, těm jsem úplně propadla. Ať se daří Margita

    OdpovědětVymazat
  3. Typické kozy :D Úplně to vidím - když jdu ke kozám - to je samé " ahoj miláčkové, ahoj holky" a když se na mě (teď 49 :D) hlavý konvoj navalí u žlabu tak už tak milá nejsem :D Marcela K.

    OdpovědětVymazat
  4. Ahoj Vladi,chtěla jsem se zeptat,jestli je normální střihat moheratou kozu.Stáňa.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že jo, ta to má jinak než kašmírka. Z kašmírky musím vyčesat podsadu, angorská koza je porostlá dlouhými bílými loknami - mohérem.

      Vymazat
    2. Bezva,takže až seženu kozu,nemusím se bát ji dát ostřihat jako ovečky.To jsem ráda.A dojnost má jako normální bílá?Já se v kozách vůbech neorientuju,proto se ptám.Já tak koně,tojo,ale na těch zase neroste to jemný,chundelatý hebounký čmejří.

      Vymazat
    3. To se musíš zeptat někoho, kdo ji chová, já ji viděla jen na obrázku :-) Zkus to tady:
      http://kozyfarmavysoka.webnode.cz/angorska-koza/

      Vymazat
    4. Tak jsem nastudovala,trochu mě to vyděsilo,moherky nejsou bez chyb,ale jsou tak krásný,že práce s nimi se nelekejme,na množství chyb nehleďme.Dík Stáňa.

      Vymazat