středa 4. března 2015

Trochu od angory, trochu od kašmírky


Noci jsou tu ještě stále velmi studené. Každá z nich je mrazivá. Ale kašmírka Dora i celá rodinka angoráčků jakoby cítili, že se jaro blíží. Začínají pouštět vlnu. Nechci ještě králíky stříhat. O to větší práci s nimi mám. Do dlouhé vlny si zamotávají kdeco. Ostříhala jsem jim alespoň hlavy a částečně tlapky, které na tom byly nejhůř, a ostatní se snažím vyčesávat. Vlna už se jich hodně pouští, s každým česáním mám tak na polovinu cívky.

Česačka teď uklizená odpočívá, není kde česat a už vůbec ne angoru. Ještě jsem nezapomněla, jak se domácím povětřím vznášelo její jemné chmýří. Ale vyčesané chuchvalce jemné bělostné vlny sváděly k předení. Zkusila jsem to jen tak - načechrat a rovnou příst. Bez příměsí, čistou angoru. A jde to! Dokonce snad i líp než ta načesaná. Nitka sice není tak úplně pravidelná, sem tam se něco nachuchlí, ale důležité je, že to jde.


To s kašmírem to bude horší. Nemám ještě zpracovaný ani ten loňský. Nemám čas hrát si na Popelku. Z vyčesané hromady je totiž nutné vybrat všechny kozí chlupy tak, aby zbyla jen  a jen jemná podsada. A to je potom paráda! Kašmírová šálka je stále můj nejoblíbenější zimní doplněk. Co bude z této hromádky si vůbec netroufnu pomyslet.



zmiňovaná šálka čerstvě po upletení; teď už je po pár vypráních daleko chlupatější