pondělí 20. dubna 2015

Jak je to s láskou?


K ohradám se zvířaty to máme několik set metrů. Občas všichni stojí v rohu a vyhlížejí nás. Občas na nás pronikavě halekají, to když máme návštěvu a ta nám naruší denní rituály. Občas jdeme mimo tyto rituály a zvířata stejně neomylně poznají, že se blížíme, a ženou se nám naproti. Nestranný člověk by řekl, že nás milují. Taky jsem si to docela dlouho myslela.




Svým způsobem asi ano, ale není láska jako láska. Tak např. Krok. Může se zbláznit radostí, když vylezeme z domu. Obíhá okolo nás, otírá se o nohy, div mi je nepodrazí, kňučí, štěká, ocas si div neuvrtí, dokonce se snad i směje svým psím způsobem. A dovede žárlit. Zažene pana Koce, co kdyby se vetřel mezi mě a jeho psí vznešenost. Nesmím pohladit žádné jiné zvíře, to hned mám psí čenich vražený pod ruku do podpaží a psí tělo odděluje vrtivými pohyby paničku od drzouna, který krade paniččinu pozornost. Krok neublíží, jen nesnese, když se věnuji i jinému zvířeti. Myslím, že to je opravdová láska, ta, co se jí říká psí věrnost.


Kozy to mají podobné. Ale to, že nám běží v ústrety, ještě neznamená, že nás milují. To pouze očekávají milodary v podobě kousků suchého pečiva. To pouze očekávají nadcházející hostinu v podobě čerstvého sena a jiných pamlsků. Láska k jídlu u nich převládá.


 Koza může jíst pořád. Kdykoliv a cokoliv. Teprve když dostane své, umí projevit lásku. Kozí láska spočívá v tom, že zvířátko o vás kdekoliv opře hlavu, nechá se hladit, drbat po krku i po hřbetu, a přísahám, přitom se usmívá. Taky se o vás, podobně jako pes, otírá.


Nejlíp to umí kozel Oskar. Jeho láska je přímo zničující. Občas chytám balanc, protože tolik lásky neustojím. A velmi často svlékám šat ještě ve vchodě, neboť kozlí láska je provoněná extra parfémem. Kozy jsou také žárlivá stvoření. Pohladím jednu a ta vzápětí dostane od kámošky takovou herdu, že se kolikrát až převrátí. Projevem kozí lásky je i každodenní vyprovázení podél plotu. Některé dovedou zvlášť srdceryvně vymekávat, abychom ještě neodcházeli, a že se jim po nás bude do zítra určitě strašně stýskat. Vydrží mečet asi tak na padesát metrů a pak se jejich láska opět ustálí na lásku k jakékoliv potravě.


A co ovečky? Stálo nás to spoustu kapes plných pečiva, než jsme je naučili, že nás se bát nemusí. Také nás společně s kozami při každém příchodu vítají. Jejich zájem se ale soustředí jen a jen na mé kapsy. Má to tam, nebo nemá? Klidně mi tam strkají zvědavé čumáky, pečivo cítí na dva metry i přes igelit. To pak mám smůlu. Rohaté nenasytné hlavy se derou jedna přes druhou, přitom se ozývají tupé rány, občas se některé do sebe pustí a občas jednu napálí i mně, nohy mám pak pěkně do fialova. Dám-li jedné do pusy tajně, stačí aby křuplo mezi zuby a ostatní holky se ženou za zvukem jako tajfun. Na žádné pohlazení není čas.


A ony o něj ani nestojí. Stojí pouze o to křupavé do pusy. Hladit se nenechají. Ani to vymazlené jehně, co ho denně futruji kozím mlékem, ne. Přiběhne hned, to ano. Nechá se vzít do náruče, to taky. Ale hlazení snáší s útrpnou strnulostí, mrská nohama a nemůže se dočkat, až to skončí. Jediný jeho zájem je najít cumel a vytáhnout z něj alespoň čtvrt litru mlíčka. Zatřepe ocáskem, olízne pobryndanou bradu a upaluje.


Někdy se divím, když vídám inzeráty, kde lidé shánějí vymazleného beránka nebo ovečku. Já bych ten vztah raději pojmenovala jinak. Snad důvěřivého beránka nebo ovečku. Pro práci s nimi je dobře, že se nebojí a přijdou. Ale vymazlený padesáti nebo šedesátikilový kolos už mi přijde docela nebezpečný. Oni nechtějí ublížit cíleně. Jen my, lidé, jejich energické chování nemusíme ustát. Když se chce stádo za každou cenu vedrat úzkým vchodem do míst, kde očekávají naplnění své lásky k jídlu, a vy jim stojíte v cestě, jde o zdraví a to i moje láska ke zvířatům jde stranou.


Ps. Obrázky jsou pouze ilustrační, neboť i k nám už konečně dorazilo jaro. 
Sice studené, po ránu -6°C, ale chlupatci se mohou bezstarostně rozvalit na sluníčku, i tráva přirůstá.
 Prostě - na světě je príma!

5 komentářů:

  1. Já jsem ráda, že máme bezrohé ovce i berana. Ovce jsou opravdu dost nedůvěřivé a není každá stejná. Všimla jsem si, že je to snad dědičné nebo naučené. Plachá máma to přenese na svoje jehně. Snažím se je ochočovat aspoň za úplatek, aby se s nimi snadněji manipulovalo. Nedávno jsem je musela nastříkat proti klošům, museli jsme dělat "nehty", dokonce i jehňatům. Potom bude stříhání a převážení. Beran je odchovaný na flašce, je celkem mazlivý a dost žárlivý. Jenže u něho to nesmíme nějak podporovat, byli bychom ožďuchávaní ještě víc než už jsme. Tak si pěkně užívej té zvířecí náklonnosti. MarunaP

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ovce mají nějaký šestý smysl na to, kdy se něco bude dít. Jakmile vyčuchají, že se budou dělat paznehty, odčervovat nebo něco takového, zalezou do křoví, mručivě vyhrožují jehňatům, že od nich nesmí na krok dávají si signály, na kterou stranu uprchnout.
      A jindy, když se nic neděje, zas mi strkají čumáky do kapes a jehňata nechají, ať si lítají kudy chtějí.

      Vymazat
  2. Vladi, moc hezké povídání! Jde vidět, jak máš to svoje stádo "nastudované". LenkaK
    P.S. Narodila se další jehňátka!! Tak snad se dočkáme i od třetí ovce. Ale takové rozestupy jednotlivých vrhů jsme ještě neměli.

    OdpovědětVymazat
  3. díky za povídání o lásce zvířat. pěkně napsané.

    OdpovědětVymazat
  4. díky za povídání o lásce zvířat. pěkně napsané.

    OdpovědětVymazat