neděle 12. dubna 2015

Předu tence - ze zakrmené vlny

Z průmyslově zpracované čisťounké a velejemné vlny se  to přede na tenko.  Je načesaná na dokonalých strojích, chemicky zbavená všeho, co do ní nepatří. Co si ale počít s česanci z vlastní surové vlny, kterou ne a ne zbavit cizorodých příměsí a malých chuchvalečků z krátkých vláken, co se tam vytvořily při praní? Z tence předené nitky tohle všechno vykukuje jako trny z růží a chuchvalečky v podobě malých nopků tu taky nejsou zrovna žádoucí. Buď se musí člověk obrnit velkou trpělivostí a všechno z toho při česání i následném předení vybírat, nebo na to musí nějak vyzrát. O velkém pomocníkovi, jakými jsou hřebeny, jsem tu už před časem psala. Ale co když je nemáme? Máme jen kartáče, a s těmi ať přečesáváme z jednoho na druhý, stejně zůstane mezi jeho ostny pořád něco zachyceného. 


I tady je pomoc možná. Využívám stejný princip, jaký se uplatňuje při česání hřebeny. Je to o tom, že si z pracovního nástroje vytahám jen dlouhá vlákna vlny a ta krátká spolu se špínou a žmolky zůstanou zachycená uvnitř. Načešu si klasickým způsobem vlnu. Mám už ji předem učesanou na česačce, ale ta není schopná odstranit všechno nepatřičné, jen vlnu učeše. Když mám pomocí hřebenů vlnu pěkně rovně sčesanou, vytahám již zmíněná dlouhá vlákna, která přesahují okraj, přes hranu kartáče.

Mezi trny kartáče zůstane smetí a žmolky, ale také ještě dost dlouhých vláken. Přečešu tedy celý zbytek na druhý kartáč a postup opakuji. A opakuji ho tak dlouho, až mi zbyde opravdu jen malý zbytek smetí spolu s těmi nejkratšími vlákny vlny. To už je k nepotřebě.


Vytahaná dlouhá vlákna potom znovu přečešu. Apak už záleží na tom, jaký druh příze se chystám příst. Jestli vlněnou, stočím česanec do ruličky napříč přes vlákna, ta jsou v ní stočená jako do ulity. Jestli chci česanou, pevnější nitku, stočím vlákna také do ruličky, ale podélně. Vlákna jsou v ní uspořádaná pěkně vedle sebe. Jako na mém doprovodném obrázku.


Pustila jsem se do spřádání svého loňského vzorníku přírodou nabarvených vlnek. Strašně ráda si hraji se všemi těmi odstíny. Asi nakonec zase vyhrajou nad chemií. 


Jaro už dorazilo, sluníčko svítí a já dostávám chuť vyrazit do přírody a pohledat tam něco, co mi zapustí do vlny nějaký překrásný barevný odstín. Co třeba kopřiva?

5 komentářů:

  1. Opět velmi inspirativní :) A pro mě zásadní v poznání, že moje cesty nejdou uplně špatně :) Taky jsem to tak začala dělat u hodně nopkatého rouna, ale zdálo se mi, že mi zbývá na kartáčích hodně toho co je k nevyužití - tak jsem to přestala dělat. Zkusím se k tomu vrátit a doladit :) Marcela K.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Časem, až začneš mít zásoby vlny, ti to přestane být líto. Taky jsem si tím prošla. Nakonec ty zbytky vyhazovat nemusíš. Já je třeba znovu přečešu na česačce a pak je používám kočkám do pelíšku. Nebo když s dětmi plstím něco trojrozměrného, tak dovnitř dáme tenhle "odpad" a povrch pokryjeme kvalitním materiálem. Dá se s to použít jako vycpávka.

      Vymazat
  2. Cudowny widok. Jak doskonale wyczesana. Wyczesane kupki wełny wyglądają, jak barwione pastelowo jaja wielkanocne. :-)

    Pozdrawiam !
    Asia

    OdpovědětVymazat
  3. Vladi, já češu především průmyslové česance a někdy mám nopky i na nich :). vím, že kdybych se víc snažila, mít je nemusím, ale mně se nechce. mně to nevadí. je to značka ruční práce a zatím každý (či spíš každá) mi to pochválil. lidi jsou zvyklí na průmyslové příze naprosto pravidelné a nepravidelnost je pro ně naopak předností. tak jsem si řekla, že pro mě je to taky přednost.
    teď jsem ale předla podomácku ostříhanou a vypranou vlnu a ty nopky tam jsou a jak píšeš, zpracují se na plstění, nebo jako vycpávka.

    OdpovědětVymazat
  4. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

    OdpovědětVymazat