středa 1. dubna 2015

Trochu z lamy



Je to už docela dávno, kdy jsem si mohla vyzkoušet příst lamí vlnu. Neměla jsem jí moc, tak jsem ji smíchala s ovčí vlnou a upletla si z ní šálu. Šálu nosím, ale není z mých nejjemnějších. Zato hřeje.
Mezinárodní výměnou jsem se dostala k překrásným odstínům jiné lamí vlny. Kromě krásných klubíček jsem získala i povědomí, že podobně jako ovce i lamy mají své druhy. Tentokrát jsem předla čistou přízi a byly z ní rukavice. Mám je a nosím podnes. Hřejí a nekoušou. Jen šíleně zchlupatěly. Ó ano, vzpomínám si, že vlna byla krátká a neustále mi padalo vřetánko. Na hromádce na fotce jsou to ta klubíčka.

Po čase ke mně doputoval od milé přítelkyně nádherný česanec (přadýnko úplně vlevo). Předla jsem zase na vřetánku. Příst tuhle lamí vlnu zvláštní barvy bílé kávy bylo potěšení. Přadýnko si ještě stále schovávám pro nějaké extra pěkné pletení - krajkový šál apod.

                         

Potom jsem si v Toulcově dvoře zakoupila pár nadýchaných hebkých česanců dvou barev. A předla zase na vřetánku. Myslela jsem, že si přízi přidám k ostatní lamí vlně. Teď už vím, že to neudělám. Poslední dvě přadýnka jsou sice krásná, ale pouhým pohmatem vím, že je to naprosto odlišná kvalita než přadýnko, co si pořád schovávám jako poklad. Zřejmě bude mít někdo čepici a rukavice.



A jak se mi lama předla? Spřízněné přadlenky ji předou rády, zamilovaly si ten materiál. Spředený je opravdu krásný a hřejivý. Pro mě to ale není ta pravá vlna. Moje srdeční záležitost je vlna ovčí se vším, co k ní patří - vůně, lanolín, pružnost vlákna, soudržnost. Ovčí vlna mi dovoluje vyřádit se, provádět všelijaké přadlácké kousky. Lama je suchá, klouzavá potvůrka, které jsem nějak nepřišla na chuť.

Žádné komentáře:

Okomentovat