čtvrtek 7. května 2015

Nová barvířská sezóna


Dlouho jsem se těšila na to, až mi zase něco bude "vonět z hrnce" a až do horkých lázní různých barev zanořím nadýchanou vlnu. Jaro mělo zpoždění, zato teď nabralo takovou rychlost, až se obávám, že zase mnoho zajímavých barev ani nestačím uskutečnit.
Smetánku lékařskou mi s nadšením natrhaly děti. Tím se to vyřešilo. Stačilo ji jen uvařit. Barva vyšla stejně mdlá jako loňský rok. Ale je to přesně TA barva, kterou potřebuji pro pozadí nové tapisérie. Takže jsem spokojená. Shodou okolností jsem si tu loňskou  zrovna spředla. Můžu porovnávat.



Češu jako o závod a spřádám vlnu obarvenou v loňské sezóně. Pustila jsem se s nadšením do téhle krásně žluté. Nejprve česaná dvojnitka pro tkaní a pak přišly na řadu ruličky pro vlněnou trojnitku.

Nebyla to šťastná volba. Už nevím, z jaké ovečky vlna je, ale strašně drhne. Snažila jsem se příst tažením vzad, ale neustále jsem trhala. Tak jsem chvíli předla tažením vpřed, abych se nakonec zase vrátila k dlouhému tahu vzad.  A na niti, přestože je stejně česaná, je to vidět. Napravo je ta tažená vpřed. Je sice pravidelná, jako soustružená, ale do hebkosti má daleko. Jsem zvědavá, co to udělá po seskání. Pro mě je to další zkušenost.

Abych toho neměla málo, přikoupila jsem si další barvičky pro tkaní obrázků. Doma už se nade mnou kroutí hlavou. Vlny mám od sklepa po půdu a přikupuji další!!! Neřeším to. Přede mnou je vidina tkaných obrazů a tak, jako malíř potřebuje barvy, já potřebuju vlnu. Poněkud jsem sešla z vytýčené cesty, ale já se na ní zase vrátím.