neděle 31. května 2015

Se zvěřincem je pořád nějaká starost


Přehánění holek na pastviny nese své ovoce. Ovce i kozy se večer vrací s kulatými břichy, jehňátka přirůstají a s nimi i jejich heboučká vlna. Mrně se každé ráno i navečer neopomene ozvat, že čeká na svou porci mléka, protože potřebuje dohánět své sestry. A jedináčci už jsou pomalu velcí jako jejich matky a na krmení si pod ně musí lehat. Některá kůzlata se nám podařilo letos prodat. Hodně pod cenou, mám pocit, že trh je už docela nasycený. A na jejich místo přibylo kůzlátko jiné. Jedno za cenu tří, protože je to 75 procentní anglonubijka.



 Nejsme vůbec výděleční. Naopak. Další peníze jsme vydali za šrot a granule, kterými si holky spestřují stravu při dojení. Odměnou je mi ale výtečné mléko a ještě lepší sýr. Dělám ho teď obden. Je to spolu s dojením dvakrát denně docela časově náročné, ale nevadí. Čerstvý sýr k snídani i k večeři je k nezaplacení.




Kozlička si zatím u nás zvyká. Vyplašené malé zvířátko, které je najednou bez mámy a jejího teplého mléka, navíc mezi samými cizími a dost nepřátelskými nebo nevšímavými tvory. První co bylo, přiběhly si ji holky očuchat a hned jí na přivítanou daly každá herdu, aby bylo vidět, kdo je tu doma! Překvapilo mě, že zaujala i ovce. Ty jsou vždy nad věcí, jen občas si to s kozami vyříkají stylem "berany buc". Tentokrát jen poňuchaly. Potom i Krok a z toho měla malá největší vítr. Přestože ji naše kozy odstrkovaly, věděla hned, že to jsou ty její, kam patří, a obratně se vyhýbala jejich tvrdým palicím.
Stejně jsem se ale bála nechat ji na noc s nimi společně. A nechtělo se mi ji ani nechávat samotnou. Dala jsem k ní do malého odděleného chlívka poslední stejně starou kozličku - Dorče. Kůzlata vždy drží pospolu. Tahle ne. Dorče byla úplně hysterická, že není se svou milovanou mámou, a vztek si vybíjela na nové holce. Ještě nikdy předtím jsem ji neviděla tak bojovnou. Chlíveček je obklopený ležením ovcí i koz a je uvnitř salaše bez stropu, takže by byla mezi zvířaty tak jako tak. Dorče muselo pryč.
Ale kůzle smutnilo. Velice nahlas smutnilo. Nestálo o pamlsky, seno ani jádro. Hlasitě vyžadovalo moji přítomnost, nechalo se hladit, mazlit, jen jsem ho nesměla opustit. Já snad budu muset nocovat na slámě! Až k nám domů bylo slyšet, jak ječí z plných plic.
Ráno jsme spěchali kůzle pustit mezi ostatní. Nemuseli jsme. Touha po svobodě a po stádu způsobila, že kůzle nějakým záhadně neuvěřitelným způsobem překonalo zídku, která je jednou tak vysoká, jako ono samo. Snad po jeslích se senem, snad po okýnku a pak nahoru přes nezakrytou zídku, nevím. Pomekávalo vzadu za stádem a plápolalo velkýma ušima, chvíli se připojilo k Oskarovi, chvíli k Balbíně, chvíli k Bambuli. Týna se k němu chová pořád špatně. Se svými rohy je i nebezpečná, tak se jí kozlička vyhýbá, jak jen ji uvidí. Zajímavé je, že je to jako ve světě lidí. Šikanovaný nejvíc šikanuje. Do téhle chvíle byla Týna ta poslední v řadě. Nyní využívá nové situace a bojuje o nové společenské postavení.


Kozlička se hned po našem příchodu postavila za mě. Ví, že má ve mně oporu. Nějak ve mně vnímá i mámu, ocucává mi palce u ruky. Zkusila jsem jí dát láhev mléka. Nikdy předtím neměla nic podobného v puse. Brrr, guma!!! Mrně už ale vykousalo do dudlíku takovou díru, že to teče samo. A jakmile kůzle ucítilo chuť mléka, tak guma neguma, vytáhlo láhev na pár zátahů. A bylo spokojené. A večer zas.
Řešili jsme, jestli ji znovu zavřít zvlášť. Nezavřeli. Nemám strach. Tohle kozí děvče se neztratí. Obratně se vyhýbá šťouchancům, poslušně se drží stáda, někteří ji dokonce už i strpí. Je to vznešená ztepilá holka a až vyroste, své místo si vybojuje. A hádám, že to nebude to poslední.
Zatím nemá jméno. Připomíná mi Jar Jar Binkse z hvězdných válek, ale to není zrovna ukázkově kozí jméno. Mohla by ale na památku dostat jméno, které by vzdáleně připomínalo její chovatelku a nádherné místo, odkud přišla - Sára.

6 komentářů:

  1. Vladko jmeno Sara ji urcite bude sedet,mete to u vas pester .Kozicka -Sara je na mleko? podle travy je videt ze se ted holky maji dobre.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jojo, anglonubijky jsou dobré na produkci mléka. Ale zase jsou choulostivější, tak jsem zvědavá, jak to zvládneme. Tráva rychle ubývá, holky si ji nešetří, brzy budeme muset dosíkat.

      Vymazat
  2. Vladi, moc hezké povídání!!! Nová kozička je nádherná a já bych se taky přiklonila ke jménu Sára. Přeji krásné červnové dny.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tento komentář byl odstraněn autorem.

      Vymazat
    2. Líbí se mi, protože je krátké a odlišné od ostatních jmen. Mám holky vycvičené, že na dojení jdou na zavolání. Její původní jméno bylo Loreta. Taky pěkné, ale nešlo mi do úst.

      Vymazat
    3. To máš pravdu, ta Loreta opravdu moc do pusy nejde na rozdíl od té Sáry.

      Vymazat