sobota 16. května 2015

Skvělý barvířský den


... strávený v českokrumlovském muzeu ve společnosti úžasných lidí. Tak by se dala nazvat dnešní sobota. Nelituji brzkého vstávání, ani toho, že budu muset zítra zvládnout všechny odsunuté nutné práce. Jela jsem předat něco ze svých zkušeností a objevů a za to jsem získala zkušenosti nové. A taky jsem si konečně mohla naživo popovídat s někým, kdo je stejně postižený a raduje se z každé úžasné, přírodou vykouzlené barvičky, i když je to třeba zase jen žlutá :-)
 

Dopoledne měla v režii Kristýnka Urbanová, která je odbornicí na slovo vzatou, jelikož se zabývá původním barvením textilií ještě z dob pravěku. Určitě musíte navštívit její stránky a podívat se, jaké dokáže zhotovit repliky dávných oděvů.


Po krátké zajímavé přednášce o tom, jakým způsobem se zjišťuje, jaká barviva byla v dávné minulosti používaná, jsme se vrhli na barvení právě některými z těchto původních rostlin. Uchvátila mě mořena barvířská, která už mi pěkně vzešla ve skleníku a těším se, že se stane součástí mé zahrady, tak jako jiné barvířské rostliny. Byla jsem překvapená, jak jednoduché je barvení touto rostlinou, respektive jejím kořenem, protože to je právě ta část, která daruje červenou barvu.

vlevo mořena, vpravo svízel

Věděla jsem, že ji lze nahradit kořenem svízele siřišťového, který u nás neroste. Ale po prohlédnutí rostliny už si nejsem tak jistá a co nejdříve vyrazím na průzkum okolí, protože i tato barva byla překrásná.
kořen mořeny

výluh

jedno se vařilo, druhé jen ohřálo, obě barvy byly nakonec překrásné


Dozvěděla jsem se zase nové informace o borytu. Moje poslední pokusy skončily velkým fiaskem, tak snad napřesrok, až se mi podaří vypěstovat nové rostliny, vybavená novými poznatky, budu úspěšnější. Rozhodně už se nebudu bát použít zkvašenou moč. Nebyla to zase taková hrůza. Mám dojem, že náš kozel - mazel má mnohem silnější "parfém".

borytové fermentované koule

Borytem jsme sice nakonec nebarvili, protože teď není jeho pravý čas, ale nahradili jsme ho indigem. Postup byl obdobný. Další barvičky už jsem znala. Barvilo se bez použití mořidel, nebo jen s přírodními mořidly, jako je dubová kůra.

 barevné vzorníčky účastnic

Odpoledne bylo moje. Vsadila jsem na své stálice a ty se nadmíru povedly. Červená líska dala sice více žlutou než zelenou barvu, ale i tak byla pěkná. A bříza nezklamala. Teď právě je její čas. Podařila se svítivě žlutá.



Jak se blížil konec odpoledne, popadla nás taková barvící horečka, že jsme pak nastrkali do hrnce všechno možné a i to, co jsem neměla dosud vyzkoušené a znala jen teorii. Radost byla veliká, protože se podařily krásné barvy. Určitě se do nich v příštích dnech pustím ve velkém, takže se tu objeví reportáže plné barev.