pondělí 13. července 2015

Krása přírodního materiálu, aneb jak se mi předla romanovka


Přišel mi výměnou balík od Olinky (díky! díky! díky!!!). Valaška je sice moje srdeční záležitost, ale zkusit si ošahat i něco jiného, zvlášť když je to i jiná barva než klasicky bílá, to mě baví.
A tenhle balík byl jako Vánoce uprostřed léta, plný nádherně tmavé zwartbless, jemné merinolanschaf na ochutnání a velký chomáč stříbrně zbarvené romanovky. Ta mě upoutala už při praní. Nádherná, dlouhá, jemňounká jako stříbrný obláček protkávaný černou nitkou.
Překvapila mě, protože vlně z romanovky jsem se vždycky bránila jako odpadu (po jedné neblahé zkušenosti).
Stříbrný chomáček neputoval do pytle a čekací fronty na zpracování. Ten musel do česačky hned a hned taky na kolovrat. Předla jsem rovnou z učesané peřinky sundané z česačky a po dlouhé době, kdy jsem předla jen tence, jsem se snažila o silnější nit, alespoň pro trojky nebo čtyřky jehlice, protože tu povstala vidina krásného svetru s norským vzorem a ta stříbrná se tam bude tak vyjímat!
Snažila jsem se o vlněnou nebo alespoň polovlněnou přízi. To znamená, že jsem vlákna z česance nevytahovala z té strany, odkud vyčuhují jejich konce, ale z boku česance. Vlákna se mi tak dostávala do stáčené nitě přeložená. Příze by měla být více načechraná, ale vyšla nakonec stejně dost uhlazená.

Seskávala jsem do dvojnitky na vřetánku z klubka namotaného na kolík. To aby mi to vyšlo přesně napůl a taky s vřetánkem se mi lépe kontrolují zákruty. Nejdříve jsem ji chtěla seskat s černou nitkou jiného plemene, abych toho měla více, ale nakonec jsem to neudělala. Přišlo mi to barbarské, tomu materiálu by to ublížilo. Je krásný tak jak je.
Praní v horké vlně přízi neuškodilo, naopak otevřelo ji, takže mi připomíná navlečené korálky. Líbí se mi pro přirozený efekt, který vytvořily hrubší černé chloupky na stříbrném podkladu.


Jak se vám líbí?