pátek 14. srpna 2015

Rozhovor, který by si měl každý přečíst od začátku až do konce a dlouze nad ním přemýšlet

Mrně už dávno zapomnělo, že ode mě dostávalo pít z láhve

Už delší dobu se naše domácí hovory točí o nesmyslnostech vývoje člověčenstva. Neustálá honba za pokrokem a růstem nám oběma čím dál tím víc připadá nesmyslná a sebezničující. Přestali jsme se pachtit za čímsi, protože ostatní to dělají také tak. A nejraději bychom se vrátili do společnosti, kde lidem stačilo málo - pracovat, aby bylo co jíst, do čeho se obléknout a kde ulehnout k odpočinku. Jenomže to jaksi nejde. To bychom se museli přestěhovat na jinou planetu.
Snažíme se o to alespoň částečně - chráníme a obděláváme náš kousíček půdy, který nám byl propůjčený přírodou. Pomáhají nám v tom naše zvířátka. Zrovna dneska, když jsem si pod jednou rostlinou nakopala brambory na celý oběd, jsme je pochválili, jaký dobrý kompost nám čtyřnohé kamarádky poskytly. Bez něj by byly v suché písčité půdě jen korálky. A zvířata nám pomáhají uspokojit i další potřeby, ať už je to jídlo nebo textilie. Naučili nás pracovat. To je to, co je lidem v okolí ještě stále divné. Proč se honíme i ve svém volném čase, kdy můžeme odpočívat, jet na dovolenou nebo si prostě něčeho užívat? Nemohou pochopit, jaké pocity prožívám, když koze chutná a spokojeně si mručí, když mě jde naproti a přes pletivo na mě cení zuby. Jaké pocity štěstí máme, když se podaří porody a po zahradě nám hopkají kůzlata a jehňata, i když je většinou později čeká osud pečínky.

Stejně tak je divné okolí, proč proboha vynakládám tolik síly, času a nekonečné trpělivosti na něco, co si mohu pohodlně koupit v obchodě a ještě si vybírat z nabídky z celého světa. Myslím tím teď práci s vlnou a všechno kolem ní, co k tomu patří. To nemůže pochopit nikdo, jen ten, kdo vzal chomáček vlny do ruky a něco z něj zkusil vytvořit.
Přibývá nás, takto "potrefených". Mockrát jsem přemýšlela proč. Proč mě to tak uchvátilo a nemůžu si odpomoci. Myslím, že je to nějaká informace uložená hluboko ve mně, předávaná nevědomky tisíce let z generace na generaci. Dobře že tam je. Možná že se ještě lidstvu bude hodit (to nechci dělat bubáka).
Jsem také ráda, že čím dál tím častěji narážím na rozhovory a články osvícených lidí, kteří svými názory moje i manželovy úvahy potvrzují. Tohle je jeden z nich, který opravdu stojí za to si přečíst.


Rozhovor s filozofem Josefem Šmajsem z Masarykovy univerzity.

3 komentáře:

  1. Plně s tím souhlasím. Každý má mít nějakou zálibu, koníčka, nepochopím vnoučata, která už od školky říkají -já se nudím. Všichni se jim starají o nějakou zálibu, nebo prosedí čas u počítače. Já i v důchodovém věku pořád objevuji něco, co ještě neumím a chtěla bych alespoň pochopit, když ne naučit. Mladí nemají žádné záliby a žádné povinosti. A přesto se objevují mladí, kteří se věnují ručním pracem, pletou, předou a jiné ruční práce. Obdivuji keramiku, šperkaře, a všechny co na Fléru mají své výrobky. Vaše stránky o chovu oveček a zpracování vlny jsou velmi inspirující a májí hodně sledovatelů a to je dobře.

    OdpovědětVymazat
  2. Jak hlubokou pravdu máš.....svět se někam za něčím honí a sami nevědí za čím vlastně...života neužijí, neprožijí každý den.....natož pospolu v lásce a radosti....nemají na to čas....kupují věci, které si nestihnou užít, protože nemají čas a musí vydělávat na to a to a kdeco, co vlastně nepotřebují......je to hodně začarovaný kruh a je jen pár lidiček, kteří pochopili o čem je žití a bytí na tomto světě......naštěstí jich kolem sebe pár mám i když víc těch virtuálních...i tak za ně mnoho moc děkuji ;-)
    Stav rodičů a honba do neznáma je hodně vidět na dětech na táborech....ale taky to, že by stačilo pár týdnů v jiným prostředí a jsou z nich úžasné bytosti, které budou vědět co mají dělat....

    s milým pozdraveníčkem.....pherenis

    OdpovědětVymazat
  3. Milá Vlaďko,tvoje srdečné vyjádření mě tolik okouzlilo,moc ti za ně děkuju,umíš úžasně vyjádřit to co cítí mnoho lidí kolem nás,celý článek jsem přihodila na svůj facebook a už se ozývají ostatní stejně potrefení z mého okolí,Vlaďko,je nás hodně a to je prostě úžasné,Luďka

    OdpovědětVymazat