úterý 4. srpna 2015

Víkend plný zážitků z textilních řemesel


Sobotní malý výlet do Weitry, rakouského městečka, které je od nás coby kamenem dohodil, byl naplánovaný na míru mým koníčkům. Dcera vypátrala, že se v jeho těsné blízkosti nachází muzeum textilu, bývalá textilní továrna. Weitra je městečko, podobné těm našim jihočeským renesančním, jako je např. blízká Třeboň nebo Nové Hrady. Nechybí jí náměstí s krásnými renesančními domy a zámkem, který je ale na rozdíl od třeboňského vystavěný na vršku a návštěvníci mohou z jeho nejvyšší věže obdivovat okolní krajinu. Podobně jako Třeboň i Weitra se pyšní pivovarem s dlouhou historií, pivo jsme ochutnali a chutnalo výborně, od našeho českého byste ho nerozeznali. A spojuje nás také řeka Lužnice, kolem které je vybudovaná mezinárodní stezka. A na ní v údolíčku pod městem se právě nachází ono muzeum.

Je to patrová budova a pro mě bylo asi nejzajímavější přízemí, protože tady bylo nejvíc k vidění. Ale musím otevřeně říct, že po zážitcích v muzeu České Skalici nebo třeba jen v Domě gobelínů v Jindřichově Hradci mě tahle expozice trochu zklamala. Ne exponáty, ty byly zajímavé, ale bylo jich trochu málo a většina vystavovaného byly osobní předměty, dokumenty a fotografie, které patřili majitelům továrny nebo nějak charakterizovaly dobu. Bohužel neumím německy, takže mi zůstalo utajeno, proč se tam zmiňovala koňská dráha nebo císařský panovnický pár Franz Josef a Sissi. Možná proto, že se mohla pyšnit oděvem nebo krajkovým slunečníkem, který byl vyroben právě tady?

V každém muzeu, kde se objeví textilní řemesla, obdivuji pečlivě provedené vzorníky. Tenhle např. ukazuje okrajové bordury, které vznikly našíváním žinilky nebo jiných ozdobných šňůrek.

V továrně se látky zdobily i tiskem. Nechyběl modrotisk, ale neomezovali se pouze na něj.
Další, pečlivě zakreslené vzory napovídají jejich složitost a propracovanost.


Roztomilá sbírka člunků, ten nejmenší byl jako pro panenky. 


Více než sto let staré pomůcky, třeba tohle sukadlo (navíječ útkových nití na špulky do člunků).


Zmiňovaný slunečník. Nádherná práce. Plné plochy jsou vyšívané a krajkové plochy se dělají z tzv. líček - krajkové pásky jsou  tvarovány do ornamentů, sešívány a mezery mezi jednotlivými pásy krajky jsou dovyšívané.


 Poslední, co mě zaujalo, byl tenhle obraz. Manželka majitele si zřejmě krátila volné chvíle lisováním květin a z nich potom vytvářela obrazy. Tohle je jeden z nich.


Ještě jedna roztomilost mě v muzeu zaujala. Bohužel jsem si ji nenafotila :-( Panáček a panenka na vstupech na toalety byly vyšitě červeně křížkovým stehem a zarámované do malých rámečků. Drobnost, která ihned padne do oka.

4 komentáře:

  1. Vlaďko a v Borovanech jsi nebyla? Sázela jsem na Tebe, že přidáš fotky ...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já teď nevím, komu odpovídám :-) Ale v Borovanech jsem byla. Dokonce od začátku až do konce. Jako účinkující přadlenka vřetánková. Z toho vyplývá, že nemám ani jednu! fotku, neboť jsem buď předla, nebo něco vysvětlovala nebo klábosila se známými i neznámými lidičkami o zvířátkách i o zpracování vlny. Bylo to skvělé, moc jsem si to užila. Jen reportáž by byla jaksi bez fotek. Vlastně jsem si celou zahradu ani nestačila projít, jen asi polovinu na chviličku poránu. Takže jsem ani všechno neviděla. Bylo tam spoustu lidí, spoustu nadšených lidí, spoustu lidí, kteří se ochotně zapojovali do předení, pletení, plstění i dalších aktivit. Byla to moc pěkně strávená neděle.

      Vymazat
    2. Vlastně jsem to chtěla napsat jako pokračování tohoto příspěvku, ale líčit něco bez fotek mi přišlo suché.

      Vymazat
    3. Už to vidím, nepodepsala jsem se! , tak moc jsem chtěla vědět jaké to bylo .... my jsme měli ještě posvatební neděli s hosty a odpoledne dost, nejde stihnout vše. Něco jsem si přečetla ve vlnění, muselo to být krásné. No i já jsem doma nakonec předváděla předení a plstěné výrobky, zajímalo to kamarádky od dcery.... díky za povídání a zdravím, Pavla LuciUs

      Vymazat