středa 16. září 2015

Genius loci


Mám vždy zvláštní pocit, když se potkám v reálném životě s člověkem, který mě zná prostřednictvím tohoto blogu. I když se snažím nezatahovat sem do virtuálních prostorů své soukromí, oddělit to úplně nelze. A tak jsem vždy v mírné nevýhodě, protože dotyčný člověk už mě má "přečtenou", kdežto já nevím nic. Počáteční rozpaky ale obyčejně rychle odplynou. Protože! ten kdo narazil na mé stránky čirou náhodou, jistě hledal něco kolem ovcí, koz nebo vlny. Pak musí být stejně naladěný jako já. A ten, kdo sem chodí na návštěvu více méně pravidelně a mé vyprávěnky mu stojí za přečtení, tak ten musí být naprosto stejného ražení. A tak to bylo i tentokrát.


Když jsem na kurzu tkaní vyložila moje dosavadní pokusy, rozjasnila jedna z účastnic tvář se slovy, že je zná z internetu. A hned bylo o čem hovořit. Přestože nás v reálném životě dělí stovky kilometrů a drobné odchylky v rodné řeči, rozuměly jsme si ihned. Elena mi přivezla z Bratislavy ukázat svůj "úlovek" ze starožitnictví. Dvě překrásná vřetánka.


 Jsem jí moc vděčná, že je na tak dlouhou cestu přibalila ke svým zavazadlům. Držet něco takového v ruce je velmi zvláštní pocit. Jako bych se neviditelnou nití spojila s mnoha ženuškami, které vřetánka držely dávno přede mnou. Ohlazená do dokonalosti šikovnými prsty, které znovu a znovu roztáčely tento krásný dřevěný nástroj. Dokonalá a přece nedokonalá, protože najděte rovnou větvičku, aby byl i dřík vřetánka rovný. Zkoušela jsem to letos v létě a věřte, vůbec to není jednoduché. A upříst na tomto typu vřetánka bez upínacího háčku tenounkou nit také není žádná legrace. Přesto to uměla každá. Musela, jinak by nebylo z čeho tkát a následovně co si obléci.



Postupně se chystám svá průmyslově nebo strojově vyrobená vřetánka nahradit "slow" vřetánky, které si vyrobím sama. Chtěla bych, aby sloužila a byla krásná. Dvě už se mi podařilo vyřezat. Jedno z nich už také napředlo první nitě a to druhé jsem na Krumbenowe vyměnila s pračlověkem za pravěkými nástroji vyrobený přeslen. Byl to skvělý výměnný obchod, oba jsme měli radost.



Milá Eleno, posílám pozdrav a dík do Bratislavy a věřím, že za pár týdnů to budou tvoje ruce, které budou roztáčet ta překrásná vřetánka. Myslím, že je v nich ukrytá čarovná síla, magie, která do nich přešla z předešlých generací. Teď je to na tobě ;-)

6 komentářů:

  1. to je moc hezké,
    pospolitost funguje napříč časem a prostorem,
    a vším se vine ariadnina nit....

    OdpovědětVymazat
  2. Vladko musim rict ze je to moc hezke kdyz se muzete takle setkat a muzu take muzu rict ze tady ve starozitnostech takove poklady nenajdes.

    OdpovědětVymazat
  3. Milá Vlaďka, pekne ťa pozdravujem :-) Som veľmi rada, že som mala možnosť poznať ťa osobne a vidieť tie tvoje krásne farebné vlnky a práce z nich utkané naživo. Vretienka stále čakajú na svoju príležitosť, budem sa pokúšať sa s nimi skamarátiť. Už sa na to teším :-) A ešte sa chcem ospravedlniť, že reagujem až teraz, ale len dnes som sa dostala k internetu po dvoch krásnych týždňoch strávených tam vo vašich končinách.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Elenko, i mně bylo potěšením setkat se s takovým člověkem jako ty. Vážit takovou dlouhou cestu na kurz to už o něčem vypovídá. A mě taková setkání vždy hodně obohatí. Mám na co vzpomínat. Doufám, že jste si u nás užili hezkou dovolenou, počasí docela přálo. Škoda, že jsme se nedomluvily více, mohla jsem vás pozvat k nám. Myslela jsem si totiž, že po kurzu už odjíždíš s rodinou domů. Tak příště ;-)

      Vymazat
    2. Dovolenku sme len začínali a vďaka kurzu, ktorý sme spolu absolvovali, to bol pre mňa veľmi príjemný začiatok. Veľmi som sa na ten kurz tešila a určite si nenechám ujsť aj jeho pokračovanie. Tak sa, verím tomu, ešte uvidíme :-) Pekne ťa pozdravujem :-)

      Vymazat