pátek 18. září 2015

Na dně rybníka


Ne, nemusela jsem se navléknout do potapěčského oblečku. Letošní letní klima způsobilo, že se mohu po dně rybníka procházet suchou nohou a obdivovat pohledy do krajiny z nezvyklého úhlu.


Moje kamarádka z CHKO mi při jedné nezávazné diskuzi někdy zjara, kdy ještě bylo vody dostatek, řekla, že si tady v našem koutku země ani neuvědomujeme, jaké štěstí máme, že je kolem nás samá voda. To jsme ještě obě netušily, jaké nás čeká léto.
Je to pravda. Jestli mě paměť neklame, tak tuto oblast začali lidé osidlovat teprve až kolem 13. století. Kdo by se také hrnul do krajiny plné hustých houštin, bažin, močálů, rašelinišť a všeho toho nepříjemného pisklavého a bodavého hmyzu? Někde jsem nedávno četla, že rybníky jsou považovány za pozitivní zásah člověka do krajiny. Souhlasím. Naše krajina tím určitě získala, zkrásněla, stala se obyvatelnou, lidé tu konečně našli i obživu. Rybníky se staly velkými rezervoáry vody. Zažila jsem s nimi i povodně, nakonec pod hrází jednoho z nich bydlím. Zatímco umělé jezero prasklo a voda smetla, co jí stálo v cestě, mělké rybníky statečně zadržovaly vodu, která se rozlévala do okolních mokřadů a lesů a ničemu neuškodila.


Neumím si představit naše okolí bez rybníků. Každé ráno jedu kolem a pohled na ně je pokaždé jiný. Není nic krásnějšího než rybník po ránu zalitý mlhou, ze které vyčuhují krky nehybných volavek popelavých, které tiše číhají na svou snídani, a všechno to až kýčovitě prosvětlují první zlatě oranžové paprsky vycházejícího slunce. Kam se na to hrabe východ slunce nad mořem. Tohle je něco, co jednoho nutí do zpěvu a jinému tečou slzy, tak silné to je.

A překvapivý byl i zážitek při vycházce, na které jsem si původně chtěla natrhat pár květenství rákosu k barvení vlny. Poprvé jsem nemusela překonávat bahnité překážky a k rákosí normálně došla. A cestou viděla mnoho zajímavého. Např. že v prostředku, kde jindy hnízdí vodní ptáci, si udělaly srnky neobvyklé rákosové ležení. Nebo že dno rybníka nezůstalo suché popraskané bahno, ale zalilo se zelenou záplavou rozličných rostlin. Většinu jich neznám a viděla jsem je poprvé.


Ale třeba toto rdesno mě zaujalo. Je to příbuzná rostlina té, ze které získávám modrou barvu. Napadlo mě, jak jinak, jestli i tohle by něco ze sebe vydalo. Našla jsem dokonce dva druhy. Růžově a bíle kvetoucí. Koho zajímají bylinky, tak obě rdesna jsou určitě zajímavá, přečtěte si o nich v Herbáři Wendys.
                                                                  rdesno-červivec

                                                                      rdesno-peprnik

Doutníky byly na dosah. V přírodě jim to ale sluší víc. A nepřejte si zažít tu neplechu, když vám doma prasknou a semínka se rozletí po místnosti.


Tahle zvláštní rostlina ještě místy kvetla drobnými bílými kvítky, jinde už se přeměnila v suché květenství které oživovalo dno červenohnědou barvou.


No a samozřejmě vytoužený rákos, spousta rákosu - zdroj zeleného barviva pro mou vlnu.


Hladina rybníku klesla o více než metr, a tak z něj zbyla jen pouhá větší louže v blízkosti hráze. Doufám, že se znovu naplní a místo, kde stojím, znovu zmizí pod životodárnou vodní hladinou.