čtvrtek 3. září 2015

Popelka Matylda

barveno kořenem rebarbory, červenou lískou, japonským indigem, begonií, houbou a temnoplodcem

Říkám jí tak. Ne a ne tuhle ovečku udržet čistou. Když ona se tak ráda rochní v prachu. Drbání o jehličnaté stromky nebo o túji je jí také příjemné. Ne tak pro mě, když to z té vlny musím potom dostávat ven. Je to moje jediná merinka.



Mám ji kvůli tomu, abych si mohla dopřát i něco jemnějšího, než je kousavá valaška. Trvalo mi dvě sezóny, než jsem se naučila její vlně rozumět. Tu první jsem ještě dobře vyprat neuměla. Bála jsem se na ní použít horkou vodu. Druhou sezónu už jsem byla odvážnější. A nakonec se mi osvědčilo košíkové praní v horké vodě.



To se špalíčky vlny pěkně vytřídí a narovnají špičkami dolů do košíku. Do jiné nádoby se dá horká voda s jarem, košík se do ní ponoří, tak aby byly špalíčky pěkně pod vodou, všechno se to přikryje plachtou, aby voda hned nevychladla (horký slunečný den je ideální), a nechá se to odmáčet. Ale pozor, nesmí to vychladnout! Z ještě teplé lázně vytáhnu košík s vlnou ven. Protože je Matylda špindíra, většinou jedna lázeň nestačí. Postup opakuji, jen je teď voda stejně teplá jako ta, ze které jsem ji před chvílí vytáhla.

Košík není nutný, jen zjednodušuje práci, ale vyplatí se nepospíchat a namáčet opravdu po menším množství v jedné vrstvě, jinak se ušpiní i ta část rouna z odstřižené strany, která je čisťounká. Někdy jsou špičky jednotlivých špalíčků tak slepené, že nepomůže ani několikeré odmáčení. To si potom dám práci a ty nejhorší špičky ještě ve vodě promnu mezi prsty. Výsledkem je krásná bílá vlna.

Ne všechna. Ta z exponovaných partií Matyldina těla mívá zažloutlé špičky. Ale ani z toho smutná nejsem. Ta je totiž nejlepší k barvení. A právě ty spálené a poničené špičky pojímají barvy nejvíce. Je to jako když si barvíte vlasy, to se taky musí narušit struktura vlasu, aby barva pronikla dovnitř.
narušené špičky vstřebávají barvu lépe

A tak je Matyldina vlna hned v závěsu za valaškami můj nejoblíbenější materiál k barvení přírodními barvivy. Odměnou za celoroční snažení je tahle nádherná paleta, u které by nikdo nehádal, že kdysi byla slepenou šedivou hmotou na hřbetě mojí Popelky Matyldy.


Něco je barvené už loňský rok a postupně učesané, něco jsem zase nejprve česala a letos barvila. Jsem pyšná hlavně na tu oranžovou. Nechápu to. Vloni to bylo velké fiasko a to jsem měla k dispozici tolik květů jiřin. Letos mi jich stačilo šest a ani nebyly červené. Přesto mám krásnou oranžovou barvu. Procesy barvení jsou prostě nevyzpytatelné.


Fialová, kterou jsem získala z temnoplodce, jediná vydržela a nezešedla, jako to udělala v jiných druzích rouna. A zlatou mi daly mladé listy ořechu.

Zatím všechno spřádám do tenké dvojnitky pro pletení na trojkách jehlicích. Je to moje oblíbená tloušťka. Svetr bude teplý, ale ne moc objemný.