úterý 29. září 2015

Poslední dávka modré

Foťák mě trochu zlobí - minule modrou dodal a nyní zase ubral :-( asi to bude bleskem

A je tu podzim. Nějak rychle. Ptáci se poslední dva týdny cpali k prasknutí vším, co jim naše zahrada mohla poskytnout. Po hroznech, aronii i jeřábu se pustili také do jablek, která načaly vosy. Nemám jim to za zlé, jablek je letos tolik, že už jsem vystřílela veškerý svůj arzenál jablečných receptů a najednou už nemám chuť ani na mošt, ani na závin. Zdá se, že příroda opravdu cítí, co bude následovat. Po vzoru ptactva jsem se snažila sklidit také to, co bylo nutné - japonské indigo. Podobně jako jiřiny nebo afrikány, i tuto rostlinu spálí první mrazík, a to i ve skleníku. Prodloužený víkend tedy proběhl v duchu modré.



pěna naznačuje dostatek barviva
Posledních rostlin, které jsem už rovnou vytrhala, byla velká hromada. Ne všechny listy byly "zralé", ale otrhala jsem do lázně úplně všechno. Zkoušela jsem listy mixovat jednou v dešťové vodě, jindy ve vodě načerpané ze studny. Nezaznamenala jsem rozdíl. Možná barva ze studniční vody byla nakonec lepší, ale v tom mohly hrát roli i jiné okolnosti. Např. ke konci mi došel bílý vinný ocet české výroby a tak jsem použila bílý ocet koupený ve vietnamské tržnici. Poslední várka s tímto octem byla nejkrásnější a nejintenzivnější. Jestli to bylo tím octem bych musela ověřit dalšími pokusy, ale už bohužel nemám ani materiál ani ocet. Zajímavé také bylo, že i když jsem se snažila používat čerstvé listí, jak se doporučuje v literatuře, pro tuhle poslední barvící lázeň už bylo značně povadlé. Indigo zvadne skutečně rychle. Kromě té okolnosti, že se listí dost špatně mixovalo, nebyl žádný problém. Barva byla nádherná.
S prvním máčením získáte jen světlé odstíny modré
Barvila jsem tři dny za sebou a bylo to už mé třetí modré barvení. Mohli byste si tedy pomyslet, že mám hromady modré vlny. Není to tak. Jestli totiž chcete získat intenzivní modrou touto "studenou cestou", musíte každý chumáč barvit opakovaně. Nechat zoxidovat na vzduchu, což trvá několik hodin, a pak zase zpátky do lázně přibližně na hodinu. Některé odstíny byly v lázni i čtyřikrát. To, že byste nechali vlnu v lázni namočenou delší dobu, nehraje roli. Vlna musí ven na vzduch a alespoň trochu proschnout. Potom ji zase můžete dát zpět. Samozřejmě, že s každým dalším namáčením ubývá z lázně barvivo, takže vlnu, kterou jsem barvila opakovaně a chtěla ji mít opravdu intenzivně modrou, jsem do lázně máčela jako první.

charolaise jde víc do zelena
S výsledkem jsem spokojená. Mám obarvenou valašku, charolaise a merino. Každá z druhů ovcí přijímala barvu odlišně. Valaška byla modrá, už když jsem ji tahala z lázně. Merino přijímalo barvu snad nejlépe a má zelenomodré odstíny, takový tyrkys. Charolaise, snad tím že je dost mastná, je spíš do zelena. Ale ze zkušenosti vím, že proces modrání může ještě pár dní trvat.

v opálce je většina vlny charolaise a trochu merino
Oba pokusy s borytem selhaly. Kromě zkvašeného smradlavého čehosi jsem nezískala absolutně žádnou barvu. Takže jako nejsnažší cesta k modrému výsledku mi přijde právě barvení zastudena v octové lázni. Teď mě ještě čeká ověřování, které může trvat pár let, jak moc je tato barva stálá. Co už vím jistě je to, že mokrým plstěním, kdy se prudce střídají teploty a používá se mýdlo, se barva po pár minutách vymývá. Z minulých let mám několik klubíček a také pár tkaných nebo pletených výrobků, které přišly na světlo nebo už byly prané, a tam barva zůstává stále stejná. Což je pozitivní a povzbudivé do příštích let. Ale i kdyby barva nevydržela, moji radost z momentálních výsledků to nezmenší. Je to pastva pro oči a nějaký čas mi určitě radost dělat bude.

Žádné komentáře:

Okomentovat