úterý 8. září 2015

V podvečer, aneb když jdou ovečky spát


Bivoj, jako každý večer uzavřený do své ohrady, nedočkavě vyhlíží, až se z druhého konce pastvin přiřítí jeho stádo. Celý den všichni pilně sbírali spadané listí a žaludy, okusovali po dešti zčerstva vyběhnuté výhonky trávy. Ale jakmile se přiblížila jejich hodina, shromáždili se u vrátek a nedočkavě vyvolávají hospodáře. Tam na druhé straně je čeká ještě jedna dobrota, než půjdou spát.


Staré jabloně zasazené předky už hrozně dávno dávají každý rok hojnost jablek. Je dost pro všechny. Pro lidi na jablečný závin nebo mošt, pro zvířátka jako zákusek po dlouhém dni.


Jen se to nesmí přehnat. Všeho moc škodí. To platí u lidí stejně jako u zvířat. 

Kazi má mazlivou. Pořád v mé blízkosti nechává se hladit

A když už jsou všechny sladké zelené koule posbírány, zbude čas i na trochu mazlení a vyhřívání se v posledních večerních paprscích. Po dešti jsou krásně vykoupané a jejich vlna je zase na chvilku bělostná a zářící v zapadajícím slunci.

Kaziny impozantní rohy

A pak už půjdou ovečky spát. Jedna ovečka, druhá, třetí ...


Dobrou noc!

6 komentářů:

  1. Tak přesně to funguje i u nás, když jdou z pastvy domů, nejprve z kontrolují jabloně, jestli náhodou něco neupadlo, potom moje kapsy :-). Pod stromy máme stále uklizeno, kolegyně z práce mi závidí, že nemusím sbírat padančata. Kde jsou ty časy, kdy jsem to pod stromy hrabala. Zlaté ovečky a koza také samozřejmě :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Život se zvířaty se najednou převrátí do opačného pólu. Dřív jsme hubovali, když tráva rostla, nyní šetříme každý klásek, aby nepřišla nazmar. Všechen organický odpad projde buď zvířecí hubou nebo kompostem. Jsem spokojená. Myslím, že tak to má být. To že většina lidí plýtvá tím, co nabídla příroda, neznamená, že musím i já. A bez večerního ovčího nebo kozího oňuchání by to ani nebyl správný konec dne.

      Vymazat
  2. moc ráda čtu vaše příspěvky, i když jsem městská holka a nebo právě proto,vždy mně pohladí po duši, píšete moc krásně...

    OdpovědětVymazat
  3. Dobrý den, chci moc poděkovat za Vaše stránky, hodně mi pomohly. Už od dětství mě fascinovaly staré tkalcovské stavy, ale až na stará kolena si plním své sny. Na jaře jsem začínala na stavu s pevným listem, ale můj sen byl čtyřlistový stav. Jen jsem měla strach, že nebudu umět natáhnout osnovu (složité natahování, video z Ashfordu), ani přemlování pana Kubáka, že to zvládnu, nepomohlo. Ale podívala jsem se na Váš odkaz videí Elizabethy Wagner a výsledek? Mám osmilistový stav (po poradě s paní Linhartovou), natažení osnovy už zvládám sama a má dušička je spokojená. Kamkoliv jdu nebo jedu, všude sebou tahám vřetánko, nemám sice ovečky, ale na internetu se daji koupit česance. Jen pište dál, určitě jste báječnou inspirací pro spřízněné dušičky. Dagmara

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dášo, moc moc děkuji za Váš komentář. Víte, já začínala stejně a co umím, umím díky lidem, kteří sdílejí své zdary i nezdary. Abych jim to nějak oplatila, předávám co umím dál. A jsem ráda, když někoho inspiruji nebo mu mé postřehy pomůžou. Kdybychom se vypravili do dávné minulosti, dělali to lidé stejně. Předávali si své dovednosti a učili se jeden od druhého. To až peníze, byznys tohle překazil. Dnes je spíše pravidlem dělat ze všeho tajnosti nebo sdílet s druhými za peníze.
      Přeji spoustu krásných chvil s vřetánkem i stavem a těším se z toho, že je nás víc a víc. Nás, co věří v poctivé řemeslo a v pracovité ruce. Má to smysl.

      Vymazat