úterý 8. září 2015

V podvečer, aneb když jdou ovečky spát


Bivoj, jako každý večer uzavřený do své ohrady, nedočkavě vyhlíží, až se z druhého konce pastvin přiřítí jeho stádo. Celý den všichni pilně sbírali spadané listí a žaludy, okusovali po dešti zčerstva vyběhnuté výhonky trávy. Ale jakmile se přiblížila jejich hodina, shromáždili se u vrátek a nedočkavě vyvolávají hospodáře. Tam na druhé straně je čeká ještě jedna dobrota, než půjdou spát.


Staré jabloně zasazené předky už hrozně dávno dávají každý rok hojnost jablek. Je dost pro všechny. Pro lidi na jablečný závin nebo mošt, pro zvířátka jako zákusek po dlouhém dni.


Jen se to nesmí přehnat. Všeho moc škodí. To platí u lidí stejně jako u zvířat. 

Kazi má mazlivou. Pořád v mé blízkosti nechává se hladit

A když už jsou všechny sladké zelené koule posbírány, zbude čas i na trochu mazlení a vyhřívání se v posledních večerních paprscích. Po dešti jsou krásně vykoupané a jejich vlna je zase na chvilku bělostná a zářící v zapadajícím slunci.

Kaziny impozantní rohy

A pak už půjdou ovečky spát. Jedna ovečka, druhá, třetí ...


Dobrou noc!