neděle 20. prosince 2015

I v šedi může být krása


Ráno jsem si stýskala po sněhu a bílých Vánocích. Den se mě na chvíli snažil uchlácholit slunečními paprsky, ale jakmile se přehouplo poledne, začala se šeď opět plíživě přibližovat ze všech stran. Je to až přízračné, když je svět kolem dokola ponořený do mlžného oparu. Jako bychom žili na ostrově. A kamkoliv se chceme dostat, vždy musíme odvážně proniknout do šedé tmy. Když jdeme pěšky, mlha před námi uctivě ustupuje a za námi se opět uzavírá do kruhu.



Autem je to horší. Mlha se s auty nekamarádí. Staví se reflektorům do cesty, vytváří šedivé zdi, zatáčí silnice do jiných směrů nebo se nás snaží přesvědčit, že tady to končí a dál už není nic než šedivý opar a prázdnota. Mlha krade domy, okolní pole i lesy, jen větve stromů z ní trčí strašidelně jako pařáty podivných bytostí.


Když ale hodně zpomalíme, i přes nevlídnost počasí jdeme na krátkou procházku,  umí se mlha odměnit. Nabídne to krásné, co se v ní ukrývá a co umí vyčarovat. Už chápu to pohádkové "mlha přede mnou, mlha za mnou" nebo "mlha, že by se dala krájet".







Žádné komentáře:

Okomentovat