středa 30. prosince 2015

Islandský svetr


Možná si někdo vzpomene, začala jsem ho plést už před mnoha měsíci z vlastní ručně spředené a přírodou barvené příze. To byl původní záměr, který se mi ale, bohužel, nepodařilo dotáhnout do konce. Z mnoha důvodů. Čas mezi ně patřil, ale nejpádnější překážka bylo moje rozhodnutí pracovat systémem příst i plést současně. Jinými slovy upříst si dvě tři přadýnka a hned z nich plést a postupně si připřádat další. Tak tohle už vím, že u projektu tohoto typu nefunguje. Kdybych pletla svetr, u kterého nebude záležet na pravidelnosti příze a na stejnoměrnosti barvy (protože i bílá může mít padesát odstínů), snad by to nevadilo, ale tady byla každá změna s každým novým klubíčkem výrazná. Nakonec byl svetr, už skoro hotový, potupně rozpárán a příze uschovaná pro jinou příležitost.



To jsem ale dceři, pro kterou byl pletený, nemohla říct. Jsem už rok pod palbou otázek, kdy už ho konečně dopletu. Východiskem byl obchůdek Tvořivá ovečka, jediná komerční alternativa, kterou dokážu nahradit vlastní vlněné příze, protože i tady se prodávají příze z přírodních materiálů a v přízích Drops se dají ještě najít i smítka v podobě rostlinných zbytků, což je známka toho, že vlákna neprošla příliš velkým chemickým procesem. Směs vlny a alpaky byla moc příjemná na pletení, práce rychle přibývala, takže to co mi trvalo předtím celý rok, jsem nyní zvládla za dva týdny a ještě jsem mohla uplést jeden partnerský svetr navíc


Jojo, není vůbec lehké být soběstačný v oblékání. Kdybych pracovala tak jako dosud, moje rodina by chodila polonahá :-).


Trocha chlubení - babička mě učila, že práce má být hezká i po rubu. A mně se u irských vzorů v rubu moc nelíbí dlouhé přetahované nitě. Tak jsem si dala práci a barevné nitě křížila za každým okem.