pondělí 30. března 2015

Pátý den



Naše ovce se nějak rozhodly, že už nebudou nocovat s kozami. Asi jim to rohaté čertiskové stádo leze na nervy. K dispozici sice mají další dva otevřené přístřešky nastlané slámou, ale dámy si usmyslely, a to těsně před porodem, že budou nocovat venku. Nechodí spát úplně pod širák. Našly si místo v mlází, zastřešené korunami smrčků. Vyhrabaly si tam zákopy a každý den se tam spokojeně rozvalí. Tetě jsme to nedovolili. Nepřišlo mi rozumné, aby ta její vyžlata spala s ostatními venku. Jaro ještě neudeřilo v plné síle. Touhu po stádu Teta denně vyjadřovala usilovným bečením a mlácením kopýtky do vrátek.

Pátý den už je celkem jasné, že si vytvořila vztah ke všem třem jehničkám. 
Žádné neodstrkuje, hlídá si je. Sluníčko svítí, můžete ven.

neděle 29. března 2015

Řekni to koze


Je po nemoci a já rychle doháním, co jsem promeškala. Nejvíc času trávím se zvěřincem. Potěšit se se vší drobotinou, to je pozitivum, co člověku dodá sílu.


Tak nejdřív volám: Pojďte holkýýýý!!! A holky i kluci se za mnou valí v naději, že bude něco dobrého (což bývá jen občas, udržuji tak u nich Pavlovův reflex :-) Dokonce i těžkotonážní těhule se nechají opít rohlíkem a popoběhnou. Brána do ráje se zavře, protáhnu se skulinou mezi vraty a zatímco manžel uklízí, já nosím seno na všechna možná i nemožná místa. U stolu totiž holky neznají sestru ani bratra a jedny plné jesle by vedly k šarvátkám, při kterých teče i krev. Holky stojí poslušně za vraty, pomekávají, pobekávají, ale ví, že až bude plno, bude hostina. Každý si najde to své.

pátek 27. března 2015

Dvojité tkaní - potřetí


Jak je člověku lépe, hned má roupy. Po chvilkách se mi podařilo donavlékat nekonečný počet nití osnovy, s pomocí manžela napnout celých 4, 5 metru, u čehož jsem se hodně navztekala, protože materiál je pružný a při napínání se kroutil jako žížaly po dešti. Nicméně ve vzduchu visel příslib zábavné činnosti, jakou dvojité tkaní je.
Na rozjezd a oživení techniky jsem si dala několik proužků, abych si připomněla, které z listů mám vlastně spouštět. A za chvilku to byla hračka. V hlavě to zůstalo a bylo prima užívat si čistě tkaní a nemuset přitom koukat do papírů, které že listy a v jaké kombinaci jsou právě na řadě. To je na tom to krásné. Tkám si z hlavy.

středa 25. března 2015

Trojčátka


Ještě před několika dny jsme s mužem mudrovali, kdy asi začnou ovce s bahněním. Odhadovali jsme to na konec měsíce. Teta překvapila. Nejen tím, že naše odhady předešla o více než týden, ale taky tím, že porodila hned tři kousky - samé holčičky k tomu. Vlastně si ani nepamatuju, že by někdy měla kluka. Loňský rok se jí narodila holka větší než její o týden starší sestříňata. Letos jsou to tahle houďátka.

úterý 24. března 2015

Plánování


Skolila mě chřipka. Někdo možná stůně rád, jako dítě jsem si ulití ze školy taky dokázala vychutnat (těch přečtených knih!). Teď to ale ráda nemám. Propásla jsem první rozkvetlé cibuloviny na skalce, zatmění slunce viděné jen v TV taky není to pravé. Týden jsem neviděla kozí drobotinu, kterak roste před očima. Nahromaděná práce v zaměstnání mi slibuje pěkný kolotoč po návratu (říká se tomu rekonvalescence šokem).

sobota 21. března 2015

Jarní tapisérie


Pravidelní návštěvníci možná vědí, že vznikla už na podzim. Ostudně ale, chudák, odpočívala odložená v koutě, protože to a to bylo nutnější udělat dříve. Blíží se ale termín nového kurzu v Domu gobelínů, přihlášku mám podanou a to se mi stalo donucovacím prostředkem k tomu, abych práci dokončila. Docela se to hodí. I venku už tulipány vystrčily špičky svých listů, předzvěst toho, že brzy uvidím jejich krásu.

 Mám před sebou dvojnásobné těšení - rozkvetlé jaro a skvělý kurz se skvělými lidmi.

A jak to vznikalo: od vlny z našich valašek, přes barvení všelijakými rostlinkami, předení v tenkou nit, čmárání si na papíře, výběr barev, napnutí osnovy na rám, tkaní i párání, odstřižení, zatkání osnovních nití na okrajích, zašití děr a přečnívajících nití, zažehlení k výsledku - moje druhá, ryze amatérská tapisérie.






Není čím se chlubit...



Nedostatek nadšení nad minulým tkaním se nakonec projevil i ve výsledku. Spokojená tedy nejsem. Ani vzhledem, ani provedením. Trápila jsem se s materiálem i se člunkem, který mi neustále zalézal, kam neměl.

Práci ale ani nevyhodím, ani nezaložím do šuflíku a ani nesplním, čím jsem vyhrožovala, že z toho nakonec budou utěrky. Velikostí by to totiž byly jen pidiutěrky. Tak po celodenním ručním začišťování okrajů skončily kousky hadříků na stole a jedl se na nich sobotní oběd. A při tom zůstane. Budu tuhle nepovedenou tkaninu plnou chyb hojně užívat a co nejvíc prát. Poslouží mi alespoň jako zkouška vytrvalosti materiálu.

Zklamání? Ale už ani ne. Už vím, že drahý materiál neznamená vždy perfektní výsledek. Vrátila jsem se pěkně rychle k českým nitím a už si na stavu užívám k plné spokojenosti úplně jiného tkaní. A musím říct, že s velkým nadšením. A nakonec, všechno zlé je k něčemu dobré a chyby se dělají proto, abychom se jich příště mohli vyvarovat.

PS - obě fotky novým hadříkům na stole spíš lichotí. Nelichotivě pravdivé záběry si sem nebudu dávat, no né?

pondělí 9. března 2015

Nadšení



Nebyla jsem zpočátku úplně nadšená do nového projektu. Na papíře (lépe řečeno v programu PC) i v hlavě to mělo jasné obrysy s jasnou strukturou. Také jasné rozměry. Rozpočítala jsem, nasnovala a nastříhala drahocenný a celkem drahý materiál - směs lnu a bavlny, navlékla do paprsku i do nitěnek, abych pak následně objevila chybu. Bylo nutné převléknout polovinu vzoru. Při další zkoušce mi připadala tkanina příliš řídká. A tak se znovu převlékal paprsek - osmičku jsem vyměnila za desítku. A tím se mi zbortily všechny mé sny o prostírce určitých rozměrů. Pětapadesát cm se smrsklo o deset cm. I vzorování se jevilo nějak jinak, nevýrazně. Chodila jsem kolem stavu s napnutou několikametrovou osnovou s utkaným začátkem asi dva týdny a přemlouvala se k pokračování. Co mi chybělo bylo nadšení. Takový ten počáteční zápal, těšení se na věci příští.

středa 4. března 2015

Trochu od angory, trochu od kašmírky


Noci jsou tu ještě stále velmi studené. Každá z nich je mrazivá. Ale kašmírka Dora i celá rodinka angoráčků jakoby cítili, že se jaro blíží. Začínají pouštět vlnu. Nechci ještě králíky stříhat. O to větší práci s nimi mám. Do dlouhé vlny si zamotávají kdeco. Ostříhala jsem jim alespoň hlavy a částečně tlapky, které na tom byly nejhůř, a ostatní se snažím vyčesávat. Vlna už se jich hodně pouští, s každým česáním mám tak na polovinu cívky.

úterý 3. března 2015

Nechte přízi vydechnout, aneb co mě naučilo vřetánko



Čím déle předu, tím víc se mé přástky vyvíjí různými směry. Přirovnala bych to ke stromu. Nejprve mé předení vypadalo jako kmen u paty stromu - hrubé a neotesané. Pátráním v literatuře i na webu se mi odkrývaly a ještě stále odkrývají nové a nové směry a můj strom se brzy začal větvit. Při tomto odkrývání tajů předení se dozvídám zajímavé informace, občas si také něčeho všimnu sama a všechny tyhle informace si pak dávám do souvislostí. Učím se rozumět nitkám jemným i hrubým. Nejraději mám ovčí vlnu. Ne takovou tu nadýchanou kupovanou, ale tu pravou nedávno odstřiženou z oveček různých druhů. Tu, co si připravím od počátku sama a o které vím, že se jí nedotkla téměř žádná látka vyrobená chemicky. Taková vlna je totiž živá. Živá hmota, která se mnou buď spolupracuje, anebo mě pěkně potrápí.