pondělí 20. dubna 2015

Jak je to s láskou?


K ohradám se zvířaty to máme několik set metrů. Občas všichni stojí v rohu a vyhlížejí nás. Občas na nás pronikavě halekají, to když máme návštěvu a ta nám naruší denní rituály. Občas jdeme mimo tyto rituály a zvířata stejně neomylně poznají, že se blížíme, a ženou se nám naproti. Nestranný člověk by řekl, že nás milují. Taky jsem si to docela dlouho myslela.

sobota 18. dubna 2015

Hotovo


Znovu a znovu mě fascinuje, jak se z nadýchaného vlněného obláčku zhmotní malinkaté cosi spoutané a pevně svázané do zákrutů.







Moje krabice plná vzorků z loňského barvení se zhmotnila v toto.

neděle 12. dubna 2015

Předu tence - ze zakrmené vlny

Z průmyslově zpracované čisťounké a velejemné vlny se  to přede na tenko.  Je načesaná na dokonalých strojích, chemicky zbavená všeho, co do ní nepatří. Co si ale počít s česanci z vlastní surové vlny, kterou ne a ne zbavit cizorodých příměsí a malých chuchvalečků z krátkých vláken, co se tam vytvořily při praní? Z tence předené nitky tohle všechno vykukuje jako trny z růží a chuchvalečky v podobě malých nopků tu taky nejsou zrovna žádoucí. Buď se musí člověk obrnit velkou trpělivostí a všechno z toho při česání i následném předení vybírat, nebo na to musí nějak vyzrát. O velkém pomocníkovi, jakými jsou hřebeny, jsem tu už před časem psala. Ale co když je nemáme? Máme jen kartáče, a s těmi ať přečesáváme z jednoho na druhý, stejně zůstane mezi jeho ostny pořád něco zachyceného. 

pondělí 6. dubna 2015

Všechno si naplánovat nelze

Mrně - ještě má pusu celou od mlíka, ale je spokojené

Jak se tak učíme hospodařit za pochodu, snažíme se každý rok naplánovat bahnění tak, aby  se jehňata rodila až do opravdového jara. Je to taky kvůli kozám. Nedostatek prostoru, kam bychom mohli oddělit matky s malými nás nutí promýšlet přesuny jednotlivých zvířat jako při šachové partii. Všechno ale, bohužel, naplánovat nelze. Například počasí. Nevěřila bych, že v dubnu bude hůř než o Vánocích. Bohužel ranní mrazy a sněhové přeháňky přes den jsou realita. Starším jehňatům to už tolik nevadí. Nabyla pud sebezáchovy a vlezou si vždy někam, kde to nefouká a kde není vlezlé mokro.

Bárbra se svojí novorozenou jehničkou

 Čerstvě narození nohatečkové ještě tenhle pud nemají. Hledají teplo mámina kožichu a jakmile máma popojde o dva metry, začnou vyděšeně pobíhat od jednoho zvířete k druhému, občas slíznou šťouchanec, než se jim za vydatného jekotu podaří mámu najít. Musí si na sebe nejprve zvyknout a pak jim dojde, že se prostě musí mámy bok po boku za každou cenu držet. Tak právě pro tyhle první dny musíme mít prostor kam s nimi.

trojčata s Mrnětem vzadu

Neplánovali jsme ani, že by se v chovu mohla vyskytnout trojčata. Stalo se to poprvé. Třetí mrně začalo brzy za prvními dvěma sourozenci pokulhávat. Prostě na něj nikdy nezbylo, jen pár kapek a nevábná sprška od mámy, jak se k ní vždycky muselo vkrádat zezadu.
Sněženka sice porodila jen jedno jehně, ale o týden později a nějak se nám jí nepodařilo namluvit, že to nedochůdče je taky její.

právě zjišťuje, jestli je robátko její, následuje výchovný šťouchanec
 A tak se plánování stalo opět užitečným, protože kozy mají mléka dostatek, zvlášt když se odstaví kůzle. Myslím, že to mrněti zachránilo život. Vůbec se nebránilo a ke gumovému dudlíku se přisálo hned napoprvé. A mně přibyla povinnost párkrát za den podojit do lahvičky a hned nabídnout mrněti. Už si mě začíná plést s mámou. Žďuchá mi hlavou pod koleny a hledá, kdy už se konečně objeví to dobré, z čeho si může do kulaťoučka naplnit bříško.

Sněžit nepřestalo. Mokrá břečka nutí kůzlata nahrbit hřbet a najít si někde suchý kout. A nás zítra nebo pozítří čeká další plánování, kam je všechny poskládáme, aby žádnému z nich nic nechybělo.

beeeeeeee

to se nedělá na lidi vyplazovat jazyk!

tak jo :-(

čtvrtek 2. dubna 2015

Bez elektřiny


Jaro si určitě každý z nás představuje úplně jinak, než čím nás teď omračuje realita. Dopoledne propršelo a liják nakonec vystřídala sněhová vánice. Opět jsme byli bez proudu. Celá obec má sice kabely zakopané hluboko v zemi, ale problém bude asi někde dál na trase. Dnes to bylo jen na pár minut, ale i to stačí. Náš dům je na elektřině závislý. Postavili jsme ho v době, kdy si nás počasí přímo hýčkalo. Při jeho stavbě jsem vždy dostala barvu, jako kdybych celé léto trávila jen a jen u moře. Dostavěli jsme a nastalo období, kdy si s námi počasí začalo nepěkně pohrávat. Povodně 2002 zasáhly celou okolní oblast a odřízly nás nejen co se týká dopravy, ale také jsme poprvé zjistili, co to pro nás znamená zůstat bez elektřiny. Nicméně bylo to v létě, nevadí mi jíst studené obložené mísy. Televizi ke svému žití také nepotřebuji a hudbu si umím obstarat zapojením vlastních hlasivek.

                              

Horší to bylo, když jednu zimu napadlo nečekaně tolik mokrého sněhu, že to v kraji strhalo spoustu stromů i elektrického vedení. Tentokrát jsme zůstaly bez elektřiny dva dny a ani následující třetí den ještě nebylo vyhráno, světlo střídalo tmu. Nemohli jsme si uvařit, nemohli jsme si zatopit. A tehdy jsem začala snít o krásném kachlovém sporáku, který měla ve své kuchyni tchýně a do kterého se dalo přiložit polínko, aniž bych musela kontrolovat čerpadlo a pojistné ventily. Stejný měla i moje babička. Proč jsme vlastně od této vymoženosti, která dokázala sloužit po celé generace, odešli k drahým nablýskaným sporákům, které dokážou sloužit nanejvýš deset let a pak je nutné řešit kam s ním? Ani projektant našeho domu jaksi nepočítal s tím, že bychom se chtěli vrátit ke kamnům. Abych pravdu řekla, ani já ne. Užila jsem si mastné špíny, kterou dokázaly vyprodukovat, dost dlouho. A v touze po čistotě jsem do nového domu vpustila pouze krbová kamna do vstupní haly. CHYBA! Teď bych se nejraději neviděla. Přemýšlím, co s tím. A reálně uvažuji o stavbě nového komínu v kuchyni a pořízení toho krásného okachlovaného sporáku, ze kterého tak chutnaly babiččiny buchty a koláče nebo pečená husa od manželovy maminky. Také jsem si řekla, že po odpoledni stráveném při mdlém světle navoněných svíček si určitě seženu klasickou petrolejku, která doprovázela moje dětství, když jsme spávali v dřevěné chatce bez elektřiny. Hezký den!




Předu tence - příprava vlny


Připravuji si přízi pro další kurz tkaní tapisérie. Chtěla bych sice dál tkát především z vlastní, rostlinami barvené příze, ale to sebou přináší hodně omezení, s kterými jako začátečnice dost bojuji. Nevím, jaký motiv mi následující lekce přinese, ale vím, že bude o míchání barev, o stínování, o pronikání jedné barvy do druhé. Chtěla jsem být připravená a tak jsem tentokrát využila nabídky Dalinu a vybrala si spoustu malých chomáčků barevných česanců corriedale. Z dřívějška vím, že je to pěkná jemná, ale přitom silná vlna (mám teď na mysli pevnost, 27 - 30 mikronů). Předu každou volnou chvilku na vřetánku i kolovratu současně, podle toho, jestli bolí nohy nebo ruce :-) A daří se. Spředená dvojnitka by se tloušťkou dala připodobnit háčkovací přízi Monika. I kdybych ji nevyužila v kurzu, bude vhodná k různým druhům ručních prací. Může jít na stav, můžu z ní plést, háčkovat, krosienkovat, tkát na karetkách nebo stužkovém stávku, můžu s ní vyšívat.


Když už tomu věnuji tolik času, neodolala jsem občas něco vyfotit. Začátečníky možná bude zajímat, jak se dopracovat k tenounké nitce. Jednou jsem slyšela laický názor, že je to prostě jenom o tom, kolik vlny postrkujeme směrem k vřetenu. Pro tenkou míň a hotovo. Zčásti to samozřejmě pravda je, ale když se myslí jen na toto, nemusí se dařit.

Začíná to už přípravou vlny.

středa 1. dubna 2015

Trochu z lamy



Je to už docela dávno, kdy jsem si mohla vyzkoušet příst lamí vlnu. Neměla jsem jí moc, tak jsem ji smíchala s ovčí vlnou a upletla si z ní šálu. Šálu nosím, ale není z mých nejjemnějších. Zato hřeje.
Mezinárodní výměnou jsem se dostala k překrásným odstínům jiné lamí vlny. Kromě krásných klubíček jsem získala i povědomí, že podobně jako ovce i lamy mají své druhy. Tentokrát jsem předla čistou přízi a byly z ní rukavice. Mám je a nosím podnes. Hřejí a nekoušou. Jen šíleně zchlupatěly. Ó ano, vzpomínám si, že vlna byla krátká a neustále mi padalo vřetánko. Na hromádce na fotce jsou to ta klubíčka.

Po čase ke mně doputoval od milé přítelkyně nádherný česanec (přadýnko úplně vlevo). Předla jsem zase na vřetánku. Příst tuhle lamí vlnu zvláštní barvy bílé kávy bylo potěšení. Přadýnko si ještě stále schovávám pro nějaké extra pěkné pletení - krajkový šál apod.

                         

Potom jsem si v Toulcově dvoře zakoupila pár nadýchaných hebkých česanců dvou barev. A předla zase na vřetánku. Myslela jsem, že si přízi přidám k ostatní lamí vlně. Teď už vím, že to neudělám. Poslední dvě přadýnka jsou sice krásná, ale pouhým pohmatem vím, že je to naprosto odlišná kvalita než přadýnko, co si pořád schovávám jako poklad. Zřejmě bude mít někdo čepici a rukavice.



A jak se mi lama předla? Spřízněné přadlenky ji předou rády, zamilovaly si ten materiál. Spředený je opravdu krásný a hřejivý. Pro mě to ale není ta pravá vlna. Moje srdeční záležitost je vlna ovčí se vším, co k ní patří - vůně, lanolín, pružnost vlákna, soudržnost. Ovčí vlna mi dovoluje vyřádit se, provádět všelijaké přadlácké kousky. Lama je suchá, klouzavá potvůrka, které jsem nějak nepřišla na chuť.