neděle 22. listopadu 2015

Někdy postačí


... souhra okolností a náhod a jednoho to nasměruje někam, kam ani zprvu neplánoval. Na víkend jsem měla opravdu úplně jiné plány. Těsto připravené v lednici, nějaké tkaní, také příst jsem chtěla. Ale páteční soběslavský jarmark kreativity, který jsem navštívila s kamarádkou, rozhodl jinak. Nakoupila jsem barevné šény, pedig a další materiály a jak se tak jimi probírám, hledám nápady, přepadla mě chuť tvořit. A tak sobota odpoledne proběhla v duchu zkoumání, proplétání a rozplétání a přitom jsem si říkala, že mamce a sestře by se to určitě také líbilo. A v neděli už jsem svolala rodinnou sešlost.

sobota 21. listopadu 2015

Střiž


Obrázky chlupatých oveček z předchozího příspěvku jsou už minulost. Letos jsem sice chtěla porušit tradici  a nechat je přes zimu zarostlé, to pro vidinu dlouhých lokýnek, ze kterých by mohla vzniknout guba, nebo něco podobně chlupatého. Ale slunečný a poměrně teplý podzim, který vystřídal deštivé dny, rozhodl jinak. Ovečky se totiž v pozdním létě několikrát vypraly v deštích, nechodily spát na slámu, ale zůstávaly na pastvinách, které dokonale vyčistily od všeho kozy, a tak všechny zůstávaly čisté, pastvy bylo stále dosti, a když nebyla tráva, byly jablíčka, žaludy, čerstvě spadané listí, takže ještě neměly čas se pěkně zaneřádit senem. No mohla já jsem odolat takové čisté, bělostné kráse?

neděle 1. listopadu 2015

Námluvy


Vymetená obloha prozářená paprsky slunce už od rána, relativně teplo, co víc si přát pro den D? Bivoj už nějakou dobu projevoval neklid a své choutky, kdykoliv jsme ho vypustili do míst, kde ještě před pár hodinami pobíhaly ovce. Dnes dostal šanci být s nimi. Je to vždycky mimořádná událost. Přece jen nám hoch narostl do impozantních rozměrů a s ním i jeho ozdoba hlavy. Chováme se k němu s respektem. Určitě není zlý, ale jeho šťouchnutí by nemuselo dopadnout dobře. Jakmile je ale vypuštěný mezi své holky, není třeba se ničeho obávat. Má totiž oči jen pro ně.

holky vítají ženicha
I pro ovce je to událost. Bivoje vídají v těsném sousedství za ohradou, ale jakmile je mezi nimi, je třeba se s ním přivítat, vzájemně si předat pachové poselství. Tak už je to tady? Každá z ovčích krásek tuhle událost prožívá po svém. Některá je ihned svolná, jiná dělá upejpavku. Další dělá, že se jí to vůbec netýká nebo se raději vzdálí co nejdál od centra dění.

první letos bude Bárbra

Sněženka je upejpavka, každoročně ji Bivoj musí nahánět po pastvině
Matylda má ve stádu zvláštní postavení. Přestože patří k nejstarším ze stáda, je pořád pouhou trpěnou cizinkou. I pro berana. Ať se snaží, jak může, bude pro něj nepřitažlivá. Matylda rozvíjí svou taktiku upozorňování. Běhá kolem a poskakuje, nožky jí hrají jako jehňátkům na jaře. Vypadá to, jako by chtěla říct - koukni na mě, v jaké jsem kondici. Napoprvé to ale zůstalo bez odezvy, a tak Matylda sklopí hlavu a smutně stojí opodál. Až je mi jí líto. Ale vím, že i ona si své jehňátko vydobyde. A jako každý rok, bude jedno z nejhezčích.
Myslí si, že ji právě ženich obdivuje, a on zatím očumuje jinou
Opět si nemůžu nepovšimnout, jak je chování v říši zvířat velice podobné lidskému. Jsme živočich a nemůžeme to popřít ani zamaskovat nějakým hloupým plácáním o inteligenci.

Pro kozy tyhle hrátky znamenají jen jedno - drž se o  kus dál. Jen Sára, která je ve stádu jen pár měsíců, ještě neví. Až dostane pár výchovných, pochopí. Nemám o ní strach. Od jara vyrostla, dohonila své starší souputnice a rozhodně si nenechá nic od nikoho líbit. Umí se postavit čelem i obratně uskakovat.

Tak už je tu tedy podzim. Čas klidu a čekání na nové životy. Kozy už mají čas námluv za sebou. A brzy se uklidní i ovce. Pro nás to bude znamenat jen jediné - odpočinek před tím, než vypuknou brzy zjara porody.