úterý 27. prosince 2016

Velký projekt


Možná jsem se už opravdu zbláznila, když si drze troufám na něco takového, ale co, já už blázen jsem. Vím to jistě. Jsem blázen do tkaní. Mám ho plnou hlavu a v ní už docela dlouho nosím sen. Sen o novém funkčním potahu na náš starý gauč.

sobota 17. prosince 2016

Modrá v kuchyni


Ježíšek už u nás byl, a tak se můžu pochlubit předvánočním tkaním. Zbytky osnovy přímo vybízely k využití pro výšivku. Inspirací mi byly jako vždy lidové motivy. Nikdy nezestárnou, neurazí ani nevyjdou z módy.

čtvrtek 8. prosince 2016

Vadí - nevadí


"To tě baví, mami?" zeptala se dcera, když už jsem nějakou tu hodinu stále stála u snovadla, máchala rukama sem a tam v docela nepřirozené poloze. Nesnáším věšení záclon a tohle se tomu dost podobá. Ano, dřív mě tahle fáze příprav na tkaní fakt nebavila. Nejraději bych ji přeskočila, kdyby se nechala. Teď už mi to nějak nepřijde. Motám nitku za nitkou, pečlivě odděluji svazečky po deseti, aby se mi lépe počítalo. Nesmím se splést ani v kombinaci barev bílé a zlatožluté. Mám vymyšlené určité pořadí.

úterý 29. listopadu 2016

Jako po bitvě


Jako po bitvě to poslední dobou vždy vypadá v okolí stavu. Ten si teď po několikaletém putování po různých koutech bytu našel místo, kde nepřekáží a je zároveň u světla, tj. u jižního okna. Sebral tak jediné slušné místo květinám a vánočnímu stromečku (hmm, to budu muset letos nějak vyřešit). Problém je, že je to v pokoji, který by měl sloužit návštěvám a odpočinku. Místo toho tam buším do tkaniny, až se barák otřásá v základech, odstřižky ode mne odpadávají a válí se všude kolem a vzduchem se vznáší chmýrka prachu z nastříhaných textilií. Po každé takové práci tedy musí nastoupit vysavač a vygruntován musí být i fíkus, který se jako jediná zeleň nevzdal svého místa v rohu u okna těsně vedle stavu.

pátek 25. listopadu 2016

Jak si dobít baterky


Život je taková houpačka, všimli jste si? Chvíli je člověk nahoře, výská od radosti nebo z euforie, a pak hezky zase šupem dolů. Naštěstí jen na chvíli. Občas se ale taky podaří spadnout a pěkně si natlouct. Můžu ale znovu vstát, vyskočit si nazpátek a vyhoupnout se opět do závratných výšin. Asi je to tak dobře. Bez bolesti není radosti. Beru to tak. Když se chci na houpačce dostat co nejvýš, musím pro to vyvinout nějakou námahu. A i v životě je to stejné. Pro to, abych zažila radost, musím něco udělat. Sama od sebe přijde jen málokdy.

čtvrtek 17. listopadu 2016

Poprvé



Ačkoliv mám stojan s pedály už více než rok, vytrvale tkám pomocí klapek. Přece jen, šlapadla jsou čtyři, klapek osm a já ze všeho nejraději tkám tkaniny vzorované právě za pomoci všech listů. A často si povzdychnu, že jich nemám třeba 16, protože těch možností a různorodosti co takové množství listů skýtá... ach, ach!



středa 12. října 2016

V teple pod dekou


Nějakou dobu už si u televize hovím pod měkkou hřejivou dekou, která je od začátku až do konce ruční práce. Velice slow cloth, neboť práce na ní trvala celý rok. Od spředení, přes barvení po finální tkaní.

pondělí 5. září 2016

Krása valašky


Konec léta věnuji valašce. Barvím, češu spřádám. Pevnou na koberce a jemnou nadýchanou na svetr.


Je čas bobulí a kvetoucích jiřin a tak tomu odpovídají i barvy.





Společně se sestrou hledáme cesty k využití valašky v přírodní podobě. 
Jemně smetanový nádech se nám líbí.



pátek 26. srpna 2016

Volně a lehce

jednonitka z vlny mladých beránků

Na ručních pracích je zábavné a vzrušující to, že pořád je co objevovat, co se učit a v čem se zdokonalovat. Na dost věcí si člověk přijde sám, ale nejvíc se posuneme, když se otevřeme i zkušenostem druhých. Snažím se o oboje. Přemýšlím nad vlastní prací, hledám nové cesty. A potom jako zvláštní náhodou mi ve stejný přichází naproti skrze blogy zkušenosti a dovednosti jiných lidí. Možná to náhody nejsou, možná si jen víc všímám jednoho tématu, ale já věřím, že co hledám, přijde mi naproti.

úterý 23. srpna 2016

Příliš málo prostoru


Narazila jsem na další limit mého stavu. Jsem někde za polovinou osnovy a začínám pozorovat, že práce na zbožovém válci nabývá až tak, že nejenže téměř zaplňuje vymezený prostor, ale také brání bidlenu v přirážení. Můj pracovní prostor se tak zužuje na nějakých deset cm.



Jsem nucená každou chvilku vstát a posunout osnovu i rozpínku. Čím dál tím více mě přepadá myšlenka na pořízení si dalšího stavu. Jen je jasné, že by to byla velká investice. Tak babo raď, který ze stavů by splnil moje očekávání? Opravdu nevím. Tak si zatím musím poradit provizorně a střádat penízky do kasičky.


pondělí 15. srpna 2016

Pedig a vlna?


Občas si upletu košík z pedigu. Těch malých už mám dost, potřebuji velké. Na proutí si ale rozhodně netroufám, tak jsem to u posledního většího košíku na klubíčka vyřešila silnějším pedigem a opletkem čtyřmi pruty.

neděle 14. srpna 2016

Z nedostatku času...



... letošní barvící sezónu hodně šidím. Mrzí mě to. Vídám kolem sebe spoustu materiálu k barevným pokusům, ale nedostanu se k tomu je založit. Nechávám tedy za sebe pracovat sluníčko. Ale ani slunečných dnů není tolik, kolik bych potřebovala. Přesto se něco povedlo.

pátek 5. srpna 2016

Ovčácké slavnosti v Borovanech


Už v neděli! Jezdím každoročně jako divák, protože pro lidi kolem ovcí, koz a vůbec kolem vlnění všeho druhu je na co koukat a tyhle věci můžu vidět znovu a znovu. A od loňska jedu také jako účastník. Vloni jsem měla tu čest být součástí týmu "Od ovečky k šále" a přispěla do zmíněné šály klubkem vřetánkového přediva. Letos se tam sejdeme celá vlněná parta - vlněnky z komunity Vlnění. Na vlněné párty se moc těším. A těším se i na diváky, protože kde jinde může člověk natrefit na podobně naladěné a smýšlející lidi?
A co tam bude k vidění? Samozřejmě ovečky a kozy chovatelů, kteří jsou ochotni je akci propůjčit. Práce s ovčáckými psy - to stojí každoročně za shlédnutí, jsou skvělí. Ostříhání ovečky profíkem, jeho rychlosti a obratnosti se nikdy nevyrovnám. Ostříhané rouno si pak přebírá parta přadlenek a jednoho přadláka a jedou. Do odpoledne je šála hotová. V prostoru zahrady jsou rozmístěné různé dílničky a stánky se zbožím, které samozřejmě souvisí s vlněním všeho druhu. a pak také stánky s ovčími a kozími dobrotami. Některé jsou tak dobré, že už si je za hodinu za dvě nekoupíte, budou vyprodané. Zboží na stáncích má samozřejmě jako všude různou úroveň kvality, ale v Borovanech se každoročně sejdou skvělí řemeslníci. Mou favoritkou je paní Dana Vařilová se svými tkaným oděvem a doplňky, všechno ruční práce od začátku do konce. Jsem zvědavá, koho uvidím letos.

Tak to je velice stručně shrnuto, jak může člověk strávit hezký den.

 Tak na shledanou v Borovanech :-)

neděle 31. července 2016

Obklopená květinami


Jsem ráda obklopená kvetoucími rostlinami, jedno jestli pokojovými nebo těmi v záhonu. Doma už jich tolik nemám. Dům obrostla zahrada a její zelená hmota poskytuje v létě stín, který se líbí nám, ale květiny ho zrovna nemilují, ty by raději sluníčko. A tak se mi sbírka pokojovek z dřívějšího panelákového bytu zúžila na ibišky a africké fialky.

pondělí 25. července 2016

Souznění

náhodou po dlouhé době vykvetl ibišek, a hned dvoubarevně a plnokvětem

Přísahám, měla jsem úplně jiné plány pro dnešek. Tři týdny předení už je trochu moc. Jenže po obědě se mě zmocnil takový podivný pocit, nostalgie nebo absťák? Chvíli jsem posedávala, chvíli bloudila po bytě a přemýšlela čeho se chytit (ne že by nic nebylo). A nakonec jsem skončila u toho samého jako ve dnech minulých. Vytáhla jsem před dům boxík s česanci a starouška kolovrat a už jsem zase šlapala.


Den by byl jako každý jiný, kdyby kolem neprojeli náhodní cyklisté. Paní s úsměvem. To se mi směje, jak tu blbnu, pomyslela jsem si. A za deset minut byla nazpátek. Vodopád slov, podivné náhody, vlněné souznění, tak by se to dalo shrnout jednou větou. Dokázaly bychom si, my dvě ženušky, které svedla naprostá náhoda dohromady, vyprávět o vlně až do večera. A nejen o vlně.

Jsou lidé, které pozdravím a vlastně si nemáme co říci, i když se třeba i známe. Takové to Jak se máte... postěžování si... a nashledanou. A jsou lidé, které vidíte poprvé a je vám líto, že už se třeba víckrát neuvidíte, tak hezké to bylo. Jako dnešní odpoledne plné podivných náhod.

Náhodou jsem také na dně boxu našla česanec červeného zelí, který jsme nedávnou diskutovaly s vlněnkou Jitkou. Neuvěřitelné, už tam zahálí od roku 2012! Jeho konce vybledly, jak se dotýkaly průsvitných stěn boxu, a tak vznikl melír. Ale moc příjemný melír. A ta druhá zelenkavá barvička mě uchvátila. Moc se mi líbí. Jen lísteček jí chyběl a tak bohužel nevím, z čeho jsem ji vlastně uvařila. Jedna z neopakovatelných náhod.


neděle 24. července 2016

Tour de Fleece 2016


Dlouhá léta jsem pokukovala po zahraničních blogech a stránkách a v letním období narážela na podivnou zkratku TDF, která byla spojena s usilovným předením. Trochu jsem si zagooglila a vypadlo mi, že je to skvělá akce přadlenek na celém světě, které se v období skutečné Tour de France spojí v týmy, a zatímco cyklističtí borci šlapou po rovinách, kopcích i horách, přadlenky šlápnou do pedálů svých kolovratů nebo roztočí kola vřetánek a předou. Není to závod v pravém slova smyslu. Je to recese.

středa 13. července 2016

Až se léto zeptá...

V bedně už se krčí jen polovina klubek, která zbyla pro útek

Až se léto zeptá, jestli jsem celou zimu neprospala, ukážu mu bedýnku, plnou modrobílých klubek. Vlastně jsem začala už minulé léto. Postupně jsem spřádala všechny chomáče modré, barvené indigem a v hlavě mi běhaly různé představy, co by z téhle zvláštní ledové barvy, která vznikla z chladu a japonské rostlinky, mohlo být. Věděla jsem jistě jen jedno, budu tkát. Klubka přibývala, tak se plán utkat látku na sukni přerodil v plán utkat něco většího. Pléd? Deku? Přidala jsem celou velkou zásobu bílých česanců.

středa 4. května 2016

Je to za námi!


Teprve teď si můžeme oddychnout. Poslední drobeček přišel na svět a umí se pěkně hlasitě ozývat. Snad nám sousedé prominou tenhle jarní ubečený kravál. Jsou to miminka a jako miminka se chovají. Máma "přišla od kadeřníka" a vlastní dítě ji nepoznává. Jinak vypadá a jinak voní. Dítě řve, máma stojící hned vedle ho napomíná, ale stojí ji to dlouhé hlasité domlouvání, než mimino pochopí, že ta paní "na ježka" je opravdu jeho máma.

čtvrtek 31. března 2016

Miminka



Rozdíl mezi lidským a ovčím mládětem je v rychlosti, jakou se o sebe takový tvoreček umí postarat. To co u lidského miminka trvá celý rok, myslím tím postavit se na nohy a stačit máminu kroku, to je u jehňátka otázka prvních pár hodin.




Roztomilé capání a klopýtání dvouletých capartů se rovná druhému  jehněčímu dni. Třetí den běhají jehňata podobně jako tříleté dětičky.



Naši měsíc staří kozlí kluci se už chovají jako puberťáci a s jehňaty to za měsíc nebude jiné. Čas jim tak rychle ubíhá. Jim je to ale zřejmě šuma fuk. Kdo by se tím trápil? Svůj krátký život stráví tak, jak mají. Nebudou si z něho ukracovat čas zbytečnostmi.


To by bylo...

abych tě, teta...
 nepřepral...

úterý 29. března 2016

Ty pravé Velikonoce


Nějak jsme se zamotali do výpočtů. Tak se stalo, že stejně jako před léty i letos nás tradičně holky překvapily. Začalo bahnění. Když vídám už od Vánoc fotky jehňátek v různých chovatelských skupinách, závidím a nemůžu se dočkat těch našich. Ale když to vypukne i u nás, říkám si, že čekání se vyplatilo. Počasí se umoudřilo, je nádherný čas plný zpěvu ptactva a bzučících včel, a tak vůbec nevadí, když si své porody holky uspořádají po svém.

neděle 20. března 2016

Krokovy modré oči


Náš pes je široko daleko jediný modrooký pes. Pravda, nejsou čistě modré, ale při správném úhlu pohledu, většinou když o něco úpěnlivě prosí, je to blankyt. Zpočátku to u kolemjdoucích vzbuzovalo obdivné komentáře. Později, jak šel čas, Krok zevšedněl a věrné mu zůstaly jen pošťačky a roznašečky letáků, se kterými se Krok ochotně přes plot mazlí, a jedna ze sousedek, které ještě neleze na nervy jeho ňafání.



Že se na jeho modrooký pohled zapomnělo mi potvrdil i následující příběh.

čtvrtek 17. března 2016

Strasti a slasti


Vzpomínám si celkem často, jak netrpělivá jsem bývala coby mládě, jak mě některé činnosti, např. rozmotávání vyšívacích bavlnek nebo klubek na pletení, dokázaly rozzuřit do běla.
Jeden velmi pozitivní vliv ručních prací na člověka oceňuji. Učí trpělivosti. Myslela jsem, že jí za roky a roky každodenního šmodrchání mám na rozdávání. Ale nová činnost, kterou pro mě i po dvou letech tkaní ještě stále je, mě vrací z výšin zpátky pokorně na zem.

úterý 15. března 2016

A ten druhý...


... z dvojice hadráků byl o trochu složitější oříšek. Za prvé jsem řešila nedostatek světlejšího materiálu a za druhé rozvázaný uzlík na osnovní niti. Řešení první překážky mě nakonec bavilo, protože světlejší obdélník v centru koberce, lemovaný tmavším okrajem a překříženými pruhy útku se mi líbí. Na zkoušku jsem přidala ještě sem tam mašličky utvořené z konců a začátků útku.

neděle 13. března 2016

Rychlovka


Tak by se dalo nazvat moje tkaní z poslední doby. Práce na "hadráku" přibývá velmi rychle, doslova až se mi pod patami práší :-) Práší se z toho fakt hodně.

středa 2. března 2016

Moje drobné radosti


Jasně červenou v útku vystřídaly pastelové barvy. Mám v hlavě takovou představu - prostírka v jemných tónech, jemné struktury a to všechno ozářené jarním sluníčkem a doplněné jarní kytičkou ve váze. Jednoduše už mi chybí jaro a čerstvě napadaný sníh tuhle depku jen umocnil.


neděle 21. února 2016

Opraveno


Vzhledem k tomu, že chyba si trůnila přesně ve středu osnovy, byla jsem nucená všechno vyvléct a předělat. Tady se ukazuje pro mě jediná nevýhoda navlékání osnovy zpředu dozadu (front to back) - chybějící osnovní kříž. Mám ho na začátku, ale jakmile je osnova navlečena skrz paprsek a nitěnky, v podstatě už ho nepotřebuji. Navíc vpředu si ho ponechat nemůžu. Už jsem ale tolikrát převlékala osnovu kvůli chybám, že první, na co budu v budoucnu dbát zvláště u složitějších vazeb, bude právě osnovní kříž.

Jak jsem si ho tedy nakonec vytvořila?

středa 17. února 2016

Na zkoušku, aneb chybka se vloudila

tahle část je správně

Ačkoliv jsem se ještě před pár dny dušovala, že tak dlouhou osnovu už NIKDY!, stejně mi to nedalo. Navlékat se s dvěma metry a za chvíli celý proces opakovat znovu, tak to jsem si raději naplánovala dva podobné projekty. Tentokrát jdu na jistotu do už několikrát vyzkoušeného a prověřeného.

úterý 9. února 2016

Vážím si věcí...


 Vážím si věcí, které dokážou sloužit po mnoho let. Mám tak šicí stroj, který jsem si koupila krátce po svatbě ještě před narozením mého dávno dospělého syna. Pořád šije. Jen se mu za ta léta opotřebily některé součástky, které už těžko seženu, a tak je z něj dýchavičný stařeček, co to ale možná ještě mladším ročníkům umí ukázat. Například umí spoustu vyšívacích stehů.

úterý 2. února 2016

Příliš dlouhá osnova


Chtěla jsem si ušetřit práci s osnovou a jejím navlékáním. Pro dvojité tkaní je to dvojnásobná práce, protože i počet nití je dvojnásobný. Proto jsem na stav navlékla osnovu dlouhou ne pouze pro jednu tašku, ale několikanásobně delší.


NIKDY VÍCE!