sobota 23. ledna 2016

Čekání


Není nic protivnějšího než čekání na něco, co má přijít, ale nepřichází. Asi jako když čekáte na vlak, on má dvě hodiny zpoždění a nakonec se dozvíte, že někde na trati je bomba a vlak dnes vůbec nepojede. Tak tohle prožíváme už druhý týden.



Dora si letos nějak pospíšila s rozením. Zastihla nás v nedbalkách, naplánovala si to na hlubokou noc a opět rodila mamuta. Bohužel to tentokrát nedopadlo, pomáhala jsem na svět už mrtvému kůzleti. Bylo to smutné. Vyčerpaná máma se ohlížela po tvorečkovi, kterého do té doby nosila v břiše. Poprvé zažila prázdno. Snažím se jí to vynahradit laskavostmi. Podstrkávám jí pamlsky, povídám si s ní, ale ona stejně hledá. Kozí paměť (nebo instinkt?) je dlouhá.

jindy plachá Dora se teď chodí pomazlit

Začaly mi tedy povinnosti. Dojím kozu, která na to nebyla nikdy zvyklá. Není to dojná koza. Dá tak půl litru, ale zato konzistence smetany. K nástupu na dojící plošinu ji musím přemlouvat, podplácet kousky pečiva, prostrkávat její rohatou hlavu otvorem jako ježka z klece a pak ji roztřesenou uklidňovat. Mléko ale stojí za to. První sýr byl vynikající. Jen mě mrzí, že za takovou cenu.


Ostatní tři těhule si usmyslely, že nás budou napínat. Jsou to chodící parolodě, víc široké než dlouhé, břicha se jim vlní. Tuším zase alespoň dvoje dvojčata. Několikrát za den okukuji kozí zadky a nalitá vemínka, každý den si říkám, tak dnes to musí být, vždyť už vláčí břicho div ne po zemi. Každý den je protestující lákám do tepla chléva, vždyť jsou mrazy dvacítky, a každé ráno je pouštíme naštvané, že byly potupně a nezaslouženě arestované; všechny jsou ještě pořád vcelku a i s těmi ohromnými břichy prohánějí Kroka, protože teď se mazlí ony.

Sára je nad věcí, ta jediná se rodit nechystá

Raději bych to už měla všechno za sebou. Ta nejistota mě ubíjí. Nemám stání, několikrát za den na sebe navlékneme vrstvy teplého oblečení a vydáváma se na kontrolu. A ony, těžkotonážní potvůrky, nám zase s veselým mééé běží naproti, protože když už tam jdem, mohlo by být něco v kapse, nééé?


Tak kdy to bude?

5 komentářů:

  1. Krásné fotky, smutné, že kůzle nepřežilo. Tak snad to dopadne dobře s ostatními a to čekání se vyplatí. Krásný leden, Ivana

    OdpovědětVymazat
  2. Zajimave, i kdyz smutne :-(
    xx

    OdpovědětVymazat
  3. Tak držím palec Laďko, aby už k ničemu dramatickému ve smyslu úmrtí nedošlo. Dorka má na druhou stranu takové štěstí, že se jí snaží někdo podpořit a bere tzv. ohledy. Jsou teda starosti :) těším se na kůzlata!

    OdpovědětVymazat
  4. je mi to líto, i když i toto patří k životu
    ty další už určitě budou mít šťastný konec - krásná kůzlátka
    držím palečky

    OdpovědětVymazat
  5. Trzymam kciuki za szczęśliwe porody i piękne maluszki. :)
    Niech wszystko będzie szczęśliwie.
    Uwielbiam te Twoje zwierzątka. Rozkoszne są. :)

    OdpovědětVymazat