pátek 1. ledna 2016

Kolik odstínů má bílá?

Valaška - zleva jemný melír, česaná beránčí dvojnitka, vlněná beránčí dvojnitka, vlněná trojnitka

V návaznosti na předchozí článek o mých trablech s předením většího množství stejné příze (islandský svetr) chci ukázat, jak může být bílá valaška různě bílá. A bude to platit i o jiných plemenech. Vzpomínám, jak jsem kdysi v mých začátcích s velkým sebevědomím, ale úplně bez zkušeností, předla kamarádce bílý texel na svetr. Byla to krásná vlna a zdála se být čistě bílá. Kamarádka česala, já předla, probíhalo to tak, že mi vždycky přivezla pár česanců a odvezla si za ně pár přadýnek. Vlastně jsem je nikdy neviděla pohromadě. A ona také ne. Hned totiž pletla. Až po upletení většiny svetru si povšimla, že ta bílá je na různých místech různě bílá a někde je skoro žlutá. Dnes už vím, že žlutá byla od zadečku a nejbělejší je vlna na bocích. Taky vím, že kromě zbarvení se vlna z různých částí těla liší i v kvalitě, jemnosti, znečištěnosti atd. Velké projekty vyžadují hodně vlny, mnohdy ani rouno z jedné ovce nestačí. A tady číhá další úskalí. Když se totiž může lišit vlna z různých částí těla, tak co potom z různých ovcí, i kdyby to byly ovce stejného plemene? Po těch pár letech chovu valašek, kdy se učím zpracovávat jejich vlnu, vnímám odlišnosti kvality i barvy v závislosti na mnoha faktorech.


I odraz světla vykoná své. Ve skutečnosti je přadýnko na okraji bělejší než to uprostřed. Roli hraje i způsob spředení. Zářivější bílou mají přadýnka spředená jako vlněná příze. Česaná působí zažloutleji.

Vezmu to od začátku.

Různé ovce téhož plemene mají různou vlnu, která se liší délkou, jemností, zvlněním, hrubostí nebo jemností, barvou i čistotou. Některé ovce jsou skutečně čistotnější než jiné, což může být zapříčiněné i hierarchií ve stádě, tedy v jakém pořadí a jakým způsobem se dostanou k senu. Těm menším, zvláště jehňatům, nezbývá než se nějak vetřít pod větší a všechno jim pak padá za krk. Paradoxně je pak vlna jehňat mnohem špinavější než vlna matek. Rozdílná je vlna z jehňat, dospělých ovcí a liší se i podle pohlaví, a to platí i u jehňat - beránčí vlna je jiná než vlna jehniček.


Ani když si budu střádat vlnu od stále stejné ovce, nemám záruku stejnosti. Každý rok je jiný. A kvalita vlny závisí na počasí, potravě, čistotě pastvin a ustájení, na způsobu podávání sena, stáří ovce a období střiže (snad jsem na nic nezapomněla).


Jak tedy docílit toho, aby můj budoucí bílý svetr nebo jiný větší projekt nevzoroval nepravidelnými zažloutlými proužky a byl skutečně jednoduše bílý (i když to nikdy nebude bílá jako padlý sníh)?


Nakoukla jsem pod pokličku tzv. "vlněným mlýnům" - malým zpracovnám vlny. Větší množství vlny tam po vyprání a usušení prochází komorou, kde se vlna profukuje, aby se zbavila nečistot. Zároveň se tam promísí. Potom teprve jde do česačky. I tady je to velmi dlouhý proces, vlna prochází mnoha bubny. Po takovém procesu už nemůže být poznat, ke které ovci který pramen patřil.


Já to můžu udělat obdobně. Místo toho, abych si vlnu pečlivě třídila, ji prostě promíchám hned při sušení. Dál se bude mísit po rozvolnění a nakonec ještě na bubnové česačce. Doufám, že tak se mi povede větší množství téměř stejných přadýnek. Držte mi palce :-)