neděle 20. března 2016

Krokovy modré oči


Náš pes je široko daleko jediný modrooký pes. Pravda, nejsou čistě modré, ale při správném úhlu pohledu, většinou když o něco úpěnlivě prosí, je to blankyt. Zpočátku to u kolemjdoucích vzbuzovalo obdivné komentáře. Později, jak šel čas, Krok zevšedněl a věrné mu zůstaly jen pošťačky a roznašečky letáků, se kterými se Krok ochotně přes plot mazlí, a jedna ze sousedek, které ještě neleze na nervy jeho ňafání.



Že se na jeho modrooký pohled zapomnělo mi potvrdil i následující příběh.


Jedu takhle z práce domů, projíždím kolem domu, který je sice od nás dost vzdálený, ale zadní vjezd do zahrady je nedaleko od nás. Mezi vraty stojí paní Koudelková, klábosí se se sousedem a kolem nohou se jí batolí houf malých štěňátek. Sundala jsem nohu z plynu, zaujalo mě totiž, že vypadala navlas stejně, jako náš Krok, když jsme si ho vybrali na Bazoši.




Cestou domů jsem dumala, jestli by to bylo možné. Pravda. Když se Koudelkovic fenka hárala, běhalo k ní na rande celé procesí psů z okolí. Všichni hezky zadním vchodem přes zahradu, vykutali si tam pod ním pěknou díru. Občas jim nevěsta chodila i naproti. Krok na ně vždycky jen smutně pobafával přes plot a záviděl. Ó, jak ten byl zamilovaný! Vydupal si kvůli tomu v rohu zahrady náměstíčko a přes drátěná oka volával na svou vyvolenou. Nechápali jsme, co na ní vidí. Malá jezevčice, o polovinu nižší než on. Možná to ale bylo jen nedostatkem jiných příležitostí. 


Krokovy první týdny života
Chodíme na procházky, taky ke zvěřinci, všude nás Krok věrně provází, A tak se mu občas povedlo dostat se k vyvolené blíž. Měla jsem chuť zazvonit u Koudelků a podívat se na štěňátka hezky zblízka, ale rozmyslela jsem si to. Co kdyby se se mnou chtěli hezky půl na půl rozdělit? Jsem ráda, že každoročně odbydu jehňata, kůzlata  a jiná ....ata. Tak jsem v sobě zvědavost překonala a pomalu zapomněla.

Jak rostl...

Až tuhle jel kolem Koudelků manžel, neodolal, slezl z kola a pochvaloval ty chundelaté kuličky. Paní Koudelková mu je ochotně ukazovala. "Podívejte, tenhle má jedno oko modré! A to jste ještě neviděl toho dalšího, co už ho nemáme, ten měl obě oči jako pomněnky, jak blankyt. "
Manžel se tak rozhlížel po štěněcí drobotině a viděl v nich to samé, co já. "A víte, kdo je otec?"
"No určitě ten Nováčků pes, ten tu byl každou chvíli. Ani jsme ho nestačili vyhánět."



Pod svícnem bývá největší tma, to jsem si tak pomyslela, když mi pak všechno doma povyprávěl. Připomnělo mi to svět lidí. Celá vesnice to vidí, s kým to Anka má, jen doma na to nepřišli :-)

PS: celý příběh je pravdivý, jen jména jsou smyšlená. To aby si někdo nemyslel, že píšu o něm.

2 komentáře:

  1. Prawdziwe lub fikcyjne tak samo urzekające.
    Pies cudowny.
    Pogłaskanki.

    OdpovědětVymazat
  2. To je moc pěkný příběh. A ještě takový úsměvný. MarunaP

    OdpovědětVymazat