středa 2. března 2016

Moje drobné radosti


Jasně červenou v útku vystřídaly pastelové barvy. Mám v hlavě takovou představu - prostírka v jemných tónech, jemné struktury a to všechno ozářené jarním sluníčkem a doplněné jarní kytičkou ve váze. Jednoduše už mi chybí jaro a čerstvě napadaný sníh tuhle depku jen umocnil.


Prý na okrajích se pozná pečlivost tkadlenky...


Taky jsem se naštvala na člunky. Řekla jsem si, že to občasné propadání a zachytávání špatných nití v osnově musím přeprat a že tenhle problém je způsobený jen a jen mýma olšovýma rukama. Prostě jsem to pojala jako trénink. Při každém dalším centimetru tu musím prohodit člunky 24krát, pracují dva a během práce na tom centimetru se osmkrát vymění. Při pátém ubrousku už jsem se konečně dostala do tempa, aniž bych musela člunek sbírat po podlaze a vymotávat ho pracně z osnovy.


Všechno chce svůj čas a praxi. I okraje. Mám radost, když se mi povede udržet šířku tkaniny tak, aby se mi rovnala na zbožovém válci hezky do zákrytu. Mám radost, když přijdu na vychytávku, jak ukrýt konce nití na začátku a na konci střídání barev tak, aby to nebylo vůbec k poznání.

Tohle jsou moje drobné radosti.

1 komentář:

  1. Vladi, mluvíš mi z duše, moc mi taky chybi jaro. A i když jsem pověsila na dveře jarní věneček, úleva se nedostavila. Přecházím od ničeho k ničemu. Chvíli tkám dceři kabátek, ale nějak mě nechytil, chvíli předu, pak zas pletu vestu a u ničeho moc dlouho nevydržím. Jen ať už vykoukne sluníčko.
    Jarní prostírka bude moc hezká.

    OdpovědětVymazat