čtvrtek 17. března 2016

Strasti a slasti


Vzpomínám si celkem často, jak netrpělivá jsem bývala coby mládě, jak mě některé činnosti, např. rozmotávání vyšívacích bavlnek nebo klubek na pletení, dokázaly rozzuřit do běla.
Jeden velmi pozitivní vliv ručních prací na člověka oceňuji. Učí trpělivosti. Myslela jsem, že jí za roky a roky každodenního šmodrchání mám na rozdávání. Ale nová činnost, kterou pro mě i po dvou letech tkaní ještě stále je, mě vrací z výšin zpátky pokorně na zem.



OSNOVA! - to je něco, na co se musím hodně obrnit. Najít dostatek volného času a klidu. Už při jejím výpočtu a následném snování se na mě nesmí mluvit, jinak se mi vrací stavy vzteku z předpubertální doby. Počítat něco znovu a znovu mě nebaví.

Pak přijde návlek. Opět něco, čemu věnuji jeden den. A to pouze v případě, když se mi to povede navléknout bez chyby. Zkouška ukáže, jestli mě popadne znovu nervový záchvat spojený s rezignací pro hodiny příští, nebo jestli se konečně dostaví radostné zadostiučinění v podobě vzoru ve tkanině. Počáteční strasti mám za sebou, na řadě jsou slasti. Opravdová radost z toho, jak se daří a že všechno vychází podle plánu. Nenechám si ji pokazit ani prasklou osnovní nití nebo nedostatkem materiálu, to všechno se dá hravě vyřešit.

Závěr - sváteční okamžik, že si k tomu div nepouštím slavnostní fanfáry, je odstřižení a odjištění zbožového válce. Teprve teď se ukáže, jaký obrovský kus práce se na něm ukrýval.


Konec slastí, nastupují opět strasti. Jsem člověk, který přes plány budoucí není schopný dokončit věci současné. S velkým sebezapřením začišťuji, došívám, peru a žehlím finální tkaninu, ale na stavu už zatím trůní a láká k přisednutí jiná.

Nakonec jsem přece jen utkané dokončila. Dvoje prostírání a jeden malý kousek navíc jsem obšívala ručně. Mám pocit, že stroj by byl v tomto případě nepatřičný a všechno by jen pokazil. Už je i vypráno a vyžehleno, jednotlivé kousky se k mé radosti smrskly do správné velikosti.






13 komentářů:

  1. To je fantastické čo si schopna urobiť je to nádhera napriek tomu čo píšeš máš trpwzlivosti stále nadmieru len pomyslenie na jednodmovu pripravu osnovy a obchadzaju mrakoty:D fakt klobúk dolu ze máš takéto hobby ja šijem a tvoje ocity mam uz pri banalnom vykopirovani strihu strihani a endlovaní a potom keď mi nesadne strih ...to ma ide poraziť ale kde sa to chytá na tvoje útrapy :D ale ver že ti absolútne rozumiem!ahoj erika

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Eriko, děkuju za komentář. Jen chci upřesnit - není to tak, že bych na té osnově skutečně pracovala celý den (:-O Jsem normálně zaměstnaná, mám zvěřinec a k tomu běžná údržba domu, takže na tkaní mi zbyde pár hodin. Na osnovu si vyčleňuji sobotní odpoledne. V pátek snovám. A pak už si užívám tkaní po chvilkách jako terapii po náročném dni v práci.

      Vymazat
  2. Vladi, já už nemám slov, zatím co já se pořád drbkám s dceřiným kabátkem, ty jedeš jako manufaktura. Prostírky jsou nádherné, přímo jarní, moc se povedly.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dášo, neboj, stejné pocity jsem měla, když jsem viděla tvoje příspěvky nebo ostatních vlněnek tkadlenek. To jen tak vypadá, že jsem rychlá. Ve skutečnosti se s tím plácám dost dlouho, jen jsem to sem teprve teď měla čas dát. A na ten tvůj kabátek se moc těším, jsem napnutá jako osnova ;-)

      Vymazat
    2. Dášo, ten kabátek děláš jak? Tkáš si na něj vlněnou látku? to mě zajímá, určitě se pochlub na vlnění.

      Vymazat
  3. je to krása... trpělivost přináší růže, koukám a tiše závidím...

    OdpovědětVymazat
  4. Vlaďko, to je opět nádhera. Všechny prostírky jsou úžasné.

    OdpovědětVymazat
  5. Krásné :-)Moc se mi líbí ty červené.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vážím si pochvaly od tak zručné šikulky s vytříbeným vkusem. :-) Je to pro mě zpětná vazba. Děkuju!

      Vymazat
  6. Vladi, máš vždycky všechno tak krásné, chodím se k Tobě pokochat, ale krok s Tebou bych neudržela, sotva tak v dobách prvních vřetánkových pokusů. Tkaní nezvládám, chystám se někdy časem s vnučkami tak na karetky a tkanice, ale až holky povyrostou.
    Ty prostírky jsou tak nádherné, že bych se ani neodvážila napít čaje, kdybych se nějakým nedopatřením u Tebe ocitla, abych něco nepocintala.
    Těším se na Tvoje reportáže o jehňátcích, mám celkem 3jehničky a jednoho beránka. Bohužel stará ovce měla trojčata, samé krásné jehničky, jednu jsme našli mrtvou, další uhynula po první noci (měli jsme ihned krmit), poslední jsme jezdili krmit po 3hod a zachránili ji. Ovce byla úplně hotová asi 3dny, museli jsme ji na nohy postavovat, dudlíkem s velkou dírou krmit glukozou s tabletami vápníku, zinku a selenu pro lidi. Pak jsme přikrmování jehněte omezovali a malá je jak válec a pije sama od mámy, která se plně zotavila. Tak snad už máme nejhorší za sebou. Přeji Tvému stádečku zdar. MarunaP

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Maruško, já si tvých návštěv považuju a jsou mi milé i tvé komentáře - zprávy z hospodářství. My jsme to měli letos podobné s kozami. Místo dvojčat samí obři jedináčci a podle toho vypadaly i porody. Jeden jediný byl bez asistence. K dalšímu jsem přišla včas a pomohla, jinak by to určitě nedopadlo dobře, protože zbylé dva šly ven hlavou, obří kůzlata, než jsme zasáhli, udusila se, tahala jsem je ven mrtvá. Byla jsem z toho měsíc špatná. Na druhou stranu jsem ale vděčná, že mámy přežily, jsou v kondici a já mám denně čerstvé mléko a sýry. Nemusím teda letos čekat až do odstavení kůzlat. Ale zase se od nich nikam nemůžeme na delší dobu hnout. Potřebovala bych tu už být na celý úvazek.
      Ovce nás čekají teď. Obhlížím vemínka, tady mám i jistotu, která to odstartuje. A ani nemám strach, s valaškami to jde vždy hladce. (doufám, že jsem to teď nezakřikla).Takže počítám, že za 14 dní se tu už nějaký drobeček objeví.

      Vymazat