úterý 29. března 2016

Ty pravé Velikonoce


Nějak jsme se zamotali do výpočtů. Tak se stalo, že stejně jako před léty i letos nás tradičně holky překvapily. Začalo bahnění. Když vídám už od Vánoc fotky jehňátek v různých chovatelských skupinách, závidím a nemůžu se dočkat těch našich. Ale když to vypukne i u nás, říkám si, že čekání se vyplatilo. Počasí se umoudřilo, je nádherný čas plný zpěvu ptactva a bzučících včel, a tak vůbec nevadí, když si své porody holky uspořádají po svém.





A ony to umí! Ze stáda nenápadně zmízí jedna z nich, schová se mezi stromy a v listí si vyhrabe důlek, do kterého se uloží. Chvíli leží a oddychuje, chvílemi se postaví a znovu se uloží. Převaluje se z boku na bok. A na rozdíl od koz ani nemukne. Je to tichá událost. Ostatní vědí, že se něco děje, ale nechávají svou družku o samotě v uctivé vzdálenosti. S tímhle si musí poradit sama.



Zrození proběhne rychle. Matka se hned s hlubokým a laskavým mručením obrátí k malému nebo malým a začne je rychle olizovat od všech obalů. Laskavě ho postrkuje pod bříškem a nutí ho tak, aby vstalo a zkusilo najít zdroj teplého mlíčka. Všechno je tak přirozené. Když už je jasné, že děťátko pilo a udrží se na nožkách, dá se máma do pohybu. Ona dva pomalé kroky a zamručení, jehňátko několik klopýtnutí a hned se tiskne k máminu boku. Pomalá cesta do bezpečí. Máma si ho sama odvede do salaše a tam mu najde suché místo vystlané slámou a senem. Výhrůžně se postaví do vchodu a nikdo teď nemá šanci ohrozit jejího drobečka.

Chceme se podívat na pohlaví, dezinfikovat pahýl pupeční šňůry a dodat kolostrum, jak máme naučeno z literatury. Někdy mi ale připadá, že náš zásah je zbytečný. Dezinfekce je stejně znovu olízaná matkou a to nejlepší, co může jehně dostat, má zase jen ona. A ona nám to dává svým ovčím způsobem najevo. Hlasitě mručí, staví se mezi nás a malého a všemi silami si své dítě brání.


I druhý den je krásně teplý. Všechna zvířata už dávno spí venku, roztroušená po zahradě jako oblé balvany. A máma s dítětem smí ven. Na začátku je velké váhání a zjišťování, jestli někde nečíhá nebezpečí. A pak zase přijde na řadu mručivý povel a ti dva se vydávají na první společnou procházku. Matka pomaloučku, pár kroků a zastavit, a malé střemhlav, nožky jako brčka ho ještě nechtějí moc poslouchat.




Doklopýtají až k tetám, které oddychují společně na jednom místě. Tenhle okamžik mi silně připomíná svět lidí. "Koukněte, jakého mám krásného synka!" postrkuje nosem máma své dítě do popředí. A synek se rozběhne, protože je teď drobátko zmatený z toho, že je tu naráz tolik podobných kožíšků, jako má máma, k první tetě. Je to Teta. Připomíná parní válec objemem i oddychováním. Její hodinka se blíží a poslední, co ji v tuhle chvíli zajímá, je cizí dítě. Docela nevybíravým způsobem ducne čumákem do kluka a toho brklavé nožky donesou zpátky k mámě. Zbytek stáda se ztěžka zvedne na nohy a jdou si prohlédnout - očuchat to mrně. Máma usoudí, že to vypadá hrozivě, tolik tet naráz. A tak vydá povel k rychlému ústupu do bezpečí lesíku. Ale zvědavé tety si nechtějí nechat ujít tuhle novinu. Vydávají se za ní. "Tak proč jsi za námi přišla, když nám teď nechceš dát přivonět?"







Tak se chvilku pronásledují mezi stromy. Jenže březí tetky už se sotva valí. Vzdávají to po pár minutách a vrací se do svého ležení. A máma s jehňátkem se teď drží dál v uctivé vzdálenosti, hledá osluněná místa a užívá si svého štěstí.



Do večera už kluk běhá tak rychle, že ho nemůžeme chytit, abychom je mohli na noc zavřít do bezpečí salaše. Nožky už má pevnější a krok jistější. Stačilo jedno odpoledne mámina tréninku.

4 komentáře:

  1. Krasne jsi to napsala tak to u ovecek je. U nas jehnatka nechavame v klidu zasahujeme jen v pripade ze je problem mam pocit ze pro ovci je stres kdyz jim narusujeme bezpecny prostor salase.
    Hezky den Radana

    OdpovědětVymazat
  2. Roztomilý beránek! Gratuluji! Naše dokrmovaná jehnička oslavila již měsíc a zřejmě s tím kravským mlékem svých prvních dnů nějak nabrala sklon k větší velikosti:-)Je jak válec, cpe se ke korytu dospěláků a dopřává si granulí (pro ovce a kozy), ráda si dá trochu ječmene, cpe se ke krmelci s čerstvým senem, lítá jak drak a vyhazuje bujně zadečkem. Máš pravdu s tím oddálením porodů do lepšího počasí, je aspoň o starost méně. Tak ať se daří! MarunaP

    OdpovědětVymazat
  3. Pěkně jsem si početla tvůj velikonoční příběh :-))) držím palce ♥ Iva

    OdpovědětVymazat
  4. To je krásně napsaný příběh jehňátka.

    OdpovědětVymazat