středa 4. května 2016

Je to za námi!


Teprve teď si můžeme oddychnout. Poslední drobeček přišel na svět a umí se pěkně hlasitě ozývat. Snad nám sousedé prominou tenhle jarní ubečený kravál. Jsou to miminka a jako miminka se chovají. Máma "přišla od kadeřníka" a vlastní dítě ji nepoznává. Jinak vypadá a jinak voní. Dítě řve, máma stojící hned vedle ho napomíná, ale stojí ji to dlouhé hlasité domlouvání, než mimino pochopí, že ta paní "na ježka" je opravdu jeho máma.





Tak mazlivá Sára už je taky máma. Střídavě jsme doufali, že je březí, ale také ji podezírali, že se jenom umí pořádně nacpat. Vyrostla nám přímo před očima, přerostla mnohé své starší souputnice a najednou je tu kůzle! Naštěstí si vybrala vhodnou chvíli. Polední sluníčko, hospodář byl nablízku. Už se to také naučil - nebát se a trochu tomu malému pomoci na svět.



Zase jeden dechberoucí dokument naživo! Sára jakoby nevěřila svým očím. Tak tohle je moje opravdovské miminko? A takové krásné, bělounké! A má uši po mně. No celé je krásné po mně, kdepak táta, z toho nemá nic!





A miminko se hned staví na nožky a pusinkuje se se svou mámou a hledá dobrotu pro posílení. Sára ještě není u konce s porodem. Kontroluju pohlaví a ošetřuji pupík a kluk řve, že to musí být slyšet na míle daleko. V jeho očích se odráží strach a zděšení z toho, jak se najednou tak mohl ocitnout s nohama v takové výšce.




Přeneseme malého na osluněné místo, Sára s námahou dokončí porod a vyčerpaná ulehne. Kluka nakrmila, potřebuje si odpočinout. Alespoň na chvilku. Oči se jí samy zavírají. Kozlíček pochopí, že teď už napít nedostane, zaleze mámě pod ušiska a usne také. Tak tam spolu leží a my sedíme opodál a sledujeme všechny ty nohaté poskakující chundeláče. A je nám dobře.


Nakonec i přes ten nedobrý začátek letošní sezóna nedopadla tak špatně. Jen těch kluků je nějak moc. Pouhé tři jehničky se letos povedly.