středa 13. července 2016

Až se léto zeptá...

V bedně už se krčí jen polovina klubek, která zbyla pro útek

Až se léto zeptá, jestli jsem celou zimu neprospala, ukážu mu bedýnku, plnou modrobílých klubek. Vlastně jsem začala už minulé léto. Postupně jsem spřádala všechny chomáče modré, barvené indigem a v hlavě mi běhaly různé představy, co by z téhle zvláštní ledové barvy, která vznikla z chladu a japonské rostlinky, mohlo být. Věděla jsem jistě jen jedno, budu tkát. Klubka přibývala, tak se plán utkat látku na sukni přerodil v plán utkat něco většího. Pléd? Deku? Přidala jsem celou velkou zásobu bílých česanců.

takových naplněných cívek byla spousta

Dopředla jsem na jaře. Tenké dvojnitky, některé spřádané pevně jako česaná příze pro osnovu, některé spřádané jako vlněné, otevřené a nadýchané pro útek, aby deka hřála a byla měkká.

Od té doby tápu, přešlapuji na místě, vzdychám u počítače, hledám, probírám vzory elektronické i papírové z knih. Opět se ukázala moje nerozhodnost. Než se do něčeho pustím, připadá mi najednou všechno to, co se mi líbilo dřív, jako obyčejné. Není to to pravé pro můj účel.


Alespoň jsem se teď rozhoupala nasnovat osnovu. Klubíčka sama mi určila, jaká bude. Chtěla jsem bílou, ale česaná příze mi vyšla jen částečně. Přidala jsem tedy i pár modrých nití.

modré osnovní nitě nejsou stejně modré, ani útek nebude

Vím, co určitě nechci. Nechci pravidelnost. Žádné pravidelné kostky nebo pruhy. Moje klubíčka by ji stejně nedovolily, nemám jich určené množství, jako kdybych si nakoupila v galanterii. Nechci také obyčejné plátno. Když už jsem se předla s tenkou celkem pravidelnou přízí a k dispozici je 8 listů. Upustila jsem i od plánu tkát dvojitě. Raději sešiju dva kusy a ušetřené listy využiju na vzorování. Dál už jsou jen samé otazníky. Tak mě napadá nechat to zase na vlně samotné. Ať si sama řekne. Ať mě vede, budu poslušná tkadlenka a každý prošlup, změnu listů podřídím okamžité potřebě materiálu. A uvidím, co vznikne.

256 nití a stovky metrů osnovy, které by klidně mohly být i svetrem

Čtu právě hodně zajímavou knihu věnovanou tkaní. Autor se tam zmiňuje o možnostech tkaní z vlastní ručně spředené příze. Uvádí, že nejvíce času a práce padne na přípravu a spředení. Tkaní je už záležitost krátké chvíle. Dávám mu za pravdu. A proto to moje velké váhání. Abych touto krátkou chvílí nepokazila tu spoustu hodin strávených u kolovratu. Ráda bych, aby vzniklo něco, co bude adekvátní vynaloženému úsilí a třeba mě i přežije.

4 komentáře:

  1. Prawda, że niektóre ręczne wyroby użytkowe mogą przeżyć autora. Dobra robota broni się całe lata. :)
    Ciekawi mnie bardzo, co z tego będzie.

    Pozdrawiam serdecznie.

    OdpovědětVymazat
  2. Vladko uz ted se mi to libi a ta modra v tom bude moc hezka.Uz se tesim na konecny vyrobek ,vim predem ze to bude moc hezke.

    OdpovědětVymazat
  3. Panebože, to je tak nádherné všechno, co děláte!!!Návrat k přírodě, ke kořenům, ke Slovanství! Závidím a obdivuji!!Mnoho úspěchů a radosti z tvoření! Elli

    OdpovědětVymazat
  4. Já vás tak obdivuji... a moc se těším co vymyslíte nebo tedy vlna kam vás povede...
    Přeju hodně radosti. Jarka

    OdpovědětVymazat