pondělí 25. července 2016

Souznění

náhodou po dlouhé době vykvetl ibišek, a hned dvoubarevně a plnokvětem

Přísahám, měla jsem úplně jiné plány pro dnešek. Tři týdny předení už je trochu moc. Jenže po obědě se mě zmocnil takový podivný pocit, nostalgie nebo absťák? Chvíli jsem posedávala, chvíli bloudila po bytě a přemýšlela čeho se chytit (ne že by nic nebylo). A nakonec jsem skončila u toho samého jako ve dnech minulých. Vytáhla jsem před dům boxík s česanci a starouška kolovrat a už jsem zase šlapala.


Den by byl jako každý jiný, kdyby kolem neprojeli náhodní cyklisté. Paní s úsměvem. To se mi směje, jak tu blbnu, pomyslela jsem si. A za deset minut byla nazpátek. Vodopád slov, podivné náhody, vlněné souznění, tak by se to dalo shrnout jednou větou. Dokázaly bychom si, my dvě ženušky, které svedla naprostá náhoda dohromady, vyprávět o vlně až do večera. A nejen o vlně.

Jsou lidé, které pozdravím a vlastně si nemáme co říci, i když se třeba i známe. Takové to Jak se máte... postěžování si... a nashledanou. A jsou lidé, které vidíte poprvé a je vám líto, že už se třeba víckrát neuvidíte, tak hezké to bylo. Jako dnešní odpoledne plné podivných náhod.

Náhodou jsem také na dně boxu našla česanec červeného zelí, který jsme nedávnou diskutovaly s vlněnkou Jitkou. Neuvěřitelné, už tam zahálí od roku 2012! Jeho konce vybledly, jak se dotýkaly průsvitných stěn boxu, a tak vznikl melír. Ale moc příjemný melír. A ta druhá zelenkavá barvička mě uchvátila. Moc se mi líbí. Jen lísteček jí chyběl a tak bohužel nevím, z čeho jsem ji vlastně uvařila. Jedna z neopakovatelných náhod.