neděle 24. července 2016

Tour de Fleece 2016


Dlouhá léta jsem pokukovala po zahraničních blogech a stránkách a v letním období narážela na podivnou zkratku TDF, která byla spojena s usilovným předením. Trochu jsem si zagooglila a vypadlo mi, že je to skvělá akce přadlenek na celém světě, které se v období skutečné Tour de France spojí v týmy, a zatímco cyklističtí borci šlapou po rovinách, kopcích i horách, přadlenky šlápnou do pedálů svých kolovratů nebo roztočí kola vřetánek a předou. Není to závod v pravém slova smyslu. Je to recese.
Moc mě lákalo si to také vyzkoušet, ale teprve skvělá parta v komunitě Vlnění mi to umožnila. Kapitánka týmu nás každý den informovala, co nás čeká, jestli jízda po rovince nebo horské štíty, a podle toho jsme si měly volit práci. Pro někoho je výzvou vřetánko, pro jiného nekonečné kilometry tenké jednotvárné nitky. Každý den jsem se těšila na večer, až uvidím, co která napředla. Krásné materiály, ovčí vlnu, lamu, angoru, vlnu surovou i komerční česance, přírodní odstíny nebo barvené rostlinami či barvami na vlnu. Někdy jednonitky, jindy dvoj až trojnitky. Příze tenoučké pro krajkové šály nebo tlustonitě pro koberce či gubu. Jen škoda, že všechno bylo virtuální a člověk si nemohl na tu krásu sáhnout.


Doma toho šlo hodně stranou. Leckdy jsem si sáhla opravdu až na dno. Ono sedět u kolovratu celé odpoledne a potom dlouho do noci je docela zápřah, podobně jako na kole. Bolí nohy i sedínka. Uvědomila jsem si přitom, že jakmile se něco musí, už to není taková zábava a člověk v sobě hledá motivaci i síly k pokračování. Na druhou stranu ale k mé velké spokojenosti ubyly česance z několika boxů a jeden z nich jsem vyprázdnila úplně. Vyzkoušela a procvičila jsem si přitom různé techniky, v hlavě mi zrály plány, pro co by se která z přízí mohla hodit a tím pádem jsem si úplně vyčistila hlavu od všeho smetí, co mi tam uvízlo.


TDF končí. Jemi to trochu líto, ale zároveň cítím úlevu a chuť pustit se už konečně také do něčeho jného. Už si zase budu jen tak tu a tam příst jedno dvě klubíčka a ke kolovrátku nebo vřetánku budu odbíhat vyčistit si hlavu.


Jestli tuhle akci ještě někteří z vás nezaznamenali, určitě stojí za to zaběhnout se podívat na stránky letošního týmu. Jsou tam ke spatření přímo vlněné hromady.

A přidávám také něco ze svého napředeného. Předla jsem hlavně valašku na koberce, ale také suffolk, charolais nebo angoru. Zapřáhla jsem všechny mé nástroje - oba kolovraty i vřetánka. Spíš kvůli sobě, aby to nebylo jednotvárné, ale i proto, že každá příze nebo materiál chce své a každý z mých nástrojů je šikovný a vyhovuje mi na určitý druh předení.